puchýřka útlá
Coleanthus subtilis (Tratt.) Seidl ex Roem. et Schult. – puchýřka útlá
Drobný, trsnatý, jednoletý druh trávy dorůstající výšky do 10 cm. Nápadné je její sivozelené zbarvení a silně nafouklé pochvy listů. Čepele jsou úzké, čárkovité, do 5 cm dlouhé a ±1 mm široké. Jazýček je dlouhý asi 1 mm. Květenství je složeno s velmi drobných klásků s chlupatými stopkami. Plucha je jednožilná, plevy jsou zakrnělé. Plodem je drobounká, hnědavá obilka.
Možné záměny: Vzhledem ke své ekologii a habituelní jedinečnosti dospělých rostlin záměna s jiným druhem nepřichází v úvahu. Problém mohou činit mladé rostliny, které se hůře odlišují od mladých semenáčků sítin. Starší semenáčci puchýřek se však dají identifikovat podle nápadně zatočených listů a výše zmíněné barvy.
Puchýřka je druhem se specifickými ekologickými nároky. Roste na periodicky obnažovaných substrátech jako jsou břehy řek, v našich podmínkách je však nejčastějí výskyt na alespoň jednou za čas letněných rybnících. Je velmi dobře adaptovaná na specifický charakter svého biotopu, ontogenetický (od vyklíčení po odplození) vývoj dokáže zvládnout i v průběhu jediného měsíce. Je schopná také nějakou dobu žít i po mělkém zaplavení vodou a vytvořit v těchto podmínkách zralé obilky. Doba, po kterou se v semenné bance uchovají klíčivé obilky je zřejmě několikaletá, možná přesahující i 10 let. Na kvalitu vody není puchýřka příliš náročná, zatímco na subtrát už více. S oblibou roste na bahnitých subtrátech, příliš písčitá dna nevyhledává. Její výskyt je tedy limitován výskytem obnaženého dna. Plně ji vyhovují tzv. plůdkové rybníky, kdy se obnažené dno vyskytuje v pravidelných intervalech. Fenologické optimum má v květnu a červnu, objevuje se ale až do září. Z pohledu fytocenologického je puchýřka diagnostickým druhem vegetace obnažených den asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae v rámci svazu Eleocharition ovatae (vegetace nízkých jednoletých travin a bylin na obnažených dnech rybníků).
Jedná se o druh mírného pásma celé severní polokoule, ale výskyt je značně mezerovitý. Stabilní evropské populace jsou známé jen z Francie a České republiky, jinde jsou jen ojedinělé, vesměs historické údaje. Těžiště výskytu na našem území jsou rybniční oblasti jižních a jihozápadních Čech a Českomoravské vrchoviny. Mimo tato území existují již spíše ojedinělé výskyty v západních a východních Čechách. Mimo oblast Českomoravské vrchoviny existují z území Moravy zcela ojedinělé historické výskyty. Patří k ohroženým, záhonem chráněným druhům naší flóry (LC, C3, §2), figuruje také na seznamu tzv. naturových druhů (evropsky významný druh). Pro její ochranu bylo vyhlášeno několik evropsky významných lokalit a většina jejich lokalit je pravidelně monitorována.
Na Prostějovsku druh neroste a nejsou známé žádné historické údaje. Nejbližší výskyt byl doložen z rybníka Olšovec u Jedovnice na Blanensku, ale to už je více jak 70 let.
Fotografováno: Českomoravská vrchovina: 12. 6. 2008 – Telečsko, PP Bukovské rybníčky; 5. 6. 2014 – Hodíškov, PP a EVL Hodíškovský rybník a 2. 6. 2015 – Humpolecko, PP a EVL Kamenický rybník
