řepovník vytrvalý
Rapistrum perenne (L.) All. – řepovník vytrvalý
Vytrvalá bylina s velmi dlouhým a tlustým kořenem. Lodyha je zpravidla 30–80 cm vysoká, přímá, v horní polovině větvená v četné větve, v dolní části obdobně jako na dolních listech je hustě pokrytá odstálými, dolů směřujícími, bělavými štětinovitými chlupy. Listy jsou poměrně tlusté, téměř kožovité, tmavě zelené, chrupavčitě zubaté, dolní řapíkaté. V obrysu jsou úzce obvejčité, peřeniklané až peřenodílné, s 5–7 páry podlouhle vejčitých až kopinatých, nepravidelně zubatých a k bázi listu se zmenšujících úkrojků. Střední a horní lodyžní listy jsou podobné, s kratšími řapíky a užšími a méně četnými úkrojky, častěji celistvé. Květenství je 10–30květý hrozen, po odkvětu se značně prodlužující. Květní stopky jsou přímo odstálé, 6–10 mm dlouhé, 1–2,5 x delší jak kališní lístky. Ty jsou dlouhé 3,5–4 mm. Korunní lístky jsou jasně žluté. Plody jsou lysé, k větvím často přitisknuté. Kvete od června do srpna.
Možné záměny: Druhým druhem řepovníku, který se na našem území občas objevuje je řepovník svraskalý (Rapistrum rugosum), původní ve Středozemí a v jižní Evropě a k nám bývá zavlékán. Jedná se o jednoletý nebo dvouletý druh, který se odlišuje jiným tvarem plodů, květními stopkami kratšími jak kališní lístky, kratšími chlupy na lodyze a zuby listů bez chrupavčitých špiček.
Je druhem suchých a výslunných strání, travnatých pahorků, travnatých okrajů polí, vinic a cest. Řidčeji se objevuje také na železničních náspech a rumištích. Vyžaduje živinami bohaté, zpravidla vápnité půdy v xerotermních, často nějakým způsoben narušenách porostech. Habituelně se podobá katránu tatarskému a na stanovištích se také šíří jako stepní běžec. Z pohledu fytocenologického se uplatňuje v řadě vegetačních jednotek suchých trávníků třídy Festuco-Brometea, pro žádnou ale není diagnostickým druhem.
Na našem území je to druh převážně termofytika, jen vzácně a zpravidla přechodně bývá zavlékán také do mezofytika. Těžiště výskytu leží na jižní Moravě a severozápadních a středních Čechách (především Poohří a České středohoří). Patří k ohroženým druhům naší flóry (NT, C3).
Na Prostějovsku patří k nejvzácnějším rostlinným druhům a to jak recentně, tak historicky. Historicky byl výskyt podchycen zřejmě pouze na mezi u Třebčína ve směru na Kapli (Otruba 1926) a na vápencích u Žerůvek (Otruba 1927). Na obou lokalitách vyhynul. Údaje z Velkého Kosíře, které se objevují v některých databázích, jsou zřejmě chybné a vztahují se k Otrubově lokalitě u Třebčína. Jedinou recentní lokalitu se podařilo objevit v roce 2016 na vrchu Předina mezi Pivínem a Dobrochovem. Populace čítala v tu dobu 6 rostlin.
Fotografováno: 6. 6. 2014, Bučovická pahorkatina – Vyškovsko, Rašovice, PR Mušenice
