řeřišnice křivolaká
Cardamine flexuosa With. - řeřišnice křivolaká
Dvouletá, řidčeji jednoletá, 10–25 cm vysoká bylina z čeledi brukvovitých – Brassicaceae. Lodyhy vyrůstají z přízemní růžice listů v počtu 1–6, jsou jednoduché nebo dále větvené, přímé nebo naspodu vystoupavé, hustěji olistěné, více nebo méně křivolaké, rýhované, roztroušeně až dosti hustě (zejména u báze) odstále chlupaté. Růžice přízemních listů je 1. rokem hustá s dlouze řapíkatými, vícejařmými, svrchu i po okraji chlupatými listy, 2. rokem je růžice zachovalá, ale mnohem řidší, nekompaktní, s jen krátce řapíkatými, olysalými lístky. Lodyžní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé v počtu 4–10, šikmo až téměř rovnovážně rozestálé, 2–5jařmé. Květenství je 10–30květý hrozen, za květu dosti stažený s květními stopkami šikmo rozestálými. Korunní lístky jsou bílé, na vrcholu zaokrouhlené, k bázi znenáhla zúžené, s 6 tyčinkami a žlutými prašníky. Blizna je zřetelně širší než čnělka. Plodní stopky jsou šikmo odstálé (pod úhlem 30–45°), šešule jsou téměř vzpřímené, kvete od dubna do června (často potom i v srpnu a září).
Variabilita, možné záměny: Velmi proměnlivý druh ve všech vegetativních částech, nicméně odchylky nemají větší taxonomickou hodnotu. Jedná se o hybridogenní druh vzniklý alopolyploidizací křížence druhů Cardamine impatiens a Cardamine hirsuta. Právě tyto 2 druhy jsou řeřišnici křivolaké nejpodobnější. C. impatiens se snadno odliší přítomností střelovitě ouškaté báze řapíků lodyžních listů objímající lodyhu, a také nepřítomností listové růžice v době květu. C. hirsuta má lysou hlavní lodyhu, zpravidla jen 4 tyčinky a plodní stopky odstávající ve velmi ostrém úhlu (10 – 30°). Některé typy s úzkými listy a jen roztroušeně chlupatou lodyhou u báze mohou být častěji právě za C. hirsuta zaměňovány.
Roste na stinných a vlhkých lesních cestách, v příkopech a březích potoků v lesích (častěji v listnatých, ale i ve smrkových monokulturách) vesměs na nezarostlých, otevřených stanovištích. Jako pionýrský druh rychle osidluje např. okraje nově budovaných lesních cest. Vyžaduje humózní, kyselé, často glejové půdy s vyšším obsahem dusíku.
Na našem území roztroušený druh spíše výše položených, chladnějších poloh mezofytika a nižšího oreofytika. Častější je v karpatské části Moravy. V Českém termofytiku je velmi vzácná, vázaná na velké lesní komplexy, v Panonském termofytiku zřejmě úplně chybí.
Na Prostějovsku nedostatečně zmapovaný druh. Je možno předpokládat, že ve výše položených, chladnějších polohách bude až roztroušená. Doposud byla zjištěna na několika mikrolokalitách podél lesních cest v komplexu lesů mezi Horním Štěpánovem a Benešovem a potom u Žďárné. Rozšíření druhu v rámci Prostějovska je nutno věnovat pozornost.
Fotografováno: 13.5. 2007, Drahanská plošina – Benešov, okraj lesní cesty Pod Paprčem a 21.6. 2010, Českomoravská vrchovina – Havlíčkobrodsko, Štoky
