rmen barvířský
Anthemis tinctoria L. – rmen barvířský
[Cota tinctoria (L.) J. Gay]
Vytrvalá, sytě zelená až hustým plstnatým oděním nápadně šedavě zelená bylina. Lodyha je vystoupavá až přímá, 20–70 cm vysoká, obvykle větvená, roztroušeně až hustě plstnatě chlupatá, v dolní části nezřídka fialově naběhlá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, s čepelí v obrysu podlouhle čárkovitou až čárkovitou, 5–20 cm dlouhou, 1–2 cm širokou, 2–3x nepravidelně peřenodílnou až peřenosečnou, na každé straně s 10–40 zubatými úkrojky. Listy květonosných lodyh jsou přisedlé, v obrysu podlouhle obvejčité až podlouhle eliptické, 1,5–5 cm dlouhé, 1–3 cm široké, 2x pravidelně hřebenitě peřenodílné až peřenosečné, na každé straně s 4–6 zubatými úkrojky. Listy jsou na líci poměrně hustě šedavě chlupaté, sytě zelené, na rubu roztroušeně až hustě plstnaté. Úborů, které vyrůstají na konci větví, bývá zpravidla 1–10 a dosahují 2,5–5 cm v průměru. Zákrov je víceřadý, široce nálevkovitý. Zákrovní listeny jsou hustě chlupaté až plstnaté, vnější čárkovitě kopinaté, tupě špičaté, střední a vnitřní podlouhlé, tupě špičaté až zaokrouhlené. Všechny listeny mají zelený proužek podél střední žilky a na vrcholu jsou hnědavě suchomázdřité, střední a vnitřní rezavě hnědě lemované a dlouze jemně třásnité (chlupaté). Lůžko úboru je i za plodu nanejvýš polokulovité, celé plevkaté. Plevky jsou podlouhle kopinaté, tuhé, s nasazenou osinkatou špičkou. Okrajové jazykovité květy jsou zlatožluté až bledě žluté, vzácně krémově bílé nebo mohou také chybět. Květy terče jsou trubkovité, zlatožluté. Kvetoucí úbory včetně ligul jsou 2,5–5 cm široké. Kvete od května do září, plodem jsou obvejčité nažky.
Možné záměny, variabilitita: Díky žlutým jazykovitým květům, nízkým, polokulovitým lůžkem úboru se dostatečně odlišuje od dalších našich zástupců. Patří k velmi variabilnímu okruhu více příbuzenských druhů vyskytujících se ve Středozemí a navazujícím prostoru jihozápadní Asie. Samotný rmen barvířský se rozpadá v několik poddruhů, ze kterých jsou na našem území rozlišovány dvě, subsp. tinctoria a subsp. subtinctoria. Jsou však spojeny plynulou škálou přechodů, takže se v řadě případů nedá jedinec ke konkrétními poddruhu jednoznačně přiřadit. Rozlišují se na základě barvy a chlupatosti listů a charakteru jednotlivých úkrojků, velikostí úborů a lodyh, případně charakterem větvení. V několika kultivarech se také pěstuje jako okrasná trvalka, někdy ne zcela jasného genetického původu (hybridi).
Druh výslunných travnatých strání, sušších luk a pastvin, náspů a travnatých zářezů silnic a železnic, kamenitých svahů, různých skalních biotopů v říčních údolích, suchých lesních lemů a polních kazů. S oblibou vyhledává osluněná, často mechanicky narušovaná stanoviště. Vyžaduje hlubší hlinité, občas skeletovité, čerstvě vlhké až vysýchavé, živinami bohatší, často vápnité půdy. Objevuje se ve více společenstvech vegetace suchých trávníků třídy Festuco-Brometea nebo též v plevelových společenstvech tř. Artemisietea vulgaris. Pro žádnou fytocenologickou jednotku však není diagnostickým druhem.
Roste v termofytiku a mezofytiku, často v geomorfologicky členitějších oblastech západních a severních Čech, častější je ještě v pahorkatinných oblastech severní Moravy, na střední a východní Moravě je vzácnější. V Panonském termofytiku se vyskytuje roztroušeně, často ve výše zmiňované subsp. subtinctoria. Výskyty v horských oblastech jsou vzácné, nahodilé a jen přechodného charakteru. V Červeném seznamu je nominátní poddruh hodnocen jako vzácnější, vyžadující pozornost (NT, C4a), subsp. subtinctoria je hodnocena pro nedostatek dat následovně (DD, C4b).
Na Prostějovsku se jedná o poměrně vzácný druh. Roztroušeně roste u Ondratic a Želče, jen velmi vzácně na Plumlovsku (např. NPP Za Hrnčířkou – část Za Hrnčířkou) a Kladecku (Dzbel, Březinky a NPR Špraněk). Nověji neověřené jsou ojedinělé výskyty v okolí Velkého Kosíře. O něco hojnější je v navazujících oblastech Malé Hané (např. okolí Boskovic) a v SZ cípu fytochorionu Bouzovská pahorkatina v okolí Vranové Lhoty na Svitavsku.
Fotografováno: 9. 7. 2010, Krušné hory – Jáchymov a 18. 7. 2014, Českomoravská vrchovina – Třebíčsko, Budišov
