Jdi na obsah Jdi na menu
 


rozrazil břečťanolistý

19. 3. 2014

Veronica hederifolia L. s. str. - rozrazil břečťanolistý

Jeden ze tří druhů dosti podobných “jarních” jednoletých rozrazilů s laločnatými listy, kteří jsou řazeni do okruhu rozrazilu břečťanolistého – Veronica hederifolia agg. Kromě tetraploidního rozrazilu laločnatého, který je zřejmě nejhojnější, sem patří ještě samotný, roztroušeně se vyskytující hexaploidní rozrazil břečťanolistý a poslední, poměrně vzácný, diploidní rozrazil trojlaločný.

-veronica_hederifolia-porost.jpg

Jednoletá bylina s lodyhou 5–40 cm dlouhou, poléhavou až vystoupavou, řídce odstále chlupatou. Listy a listeny jsou řapíkaté, tenké a rozprostřené, čepel listů je širší než dlouhá, dlanitě 3–5laločná, zářezy mezi středním a postranními laloky jsou dosti hluboké a ostré. Střední lalok u nejhořejších listů je širší než dlouhý, tupý. Květní stopky jsou 1–2x delší než květy, po odkvětu a za plodu se prodlužující, 2–4x delší než kalich a poněkud kratší než listeny, s jednou souvislou řadou kupředu obloukovitě zahnutých krátkých chlupů, jinak jsou lysé. Kališní cípy jsou široce trojúhelníkovitě srdčité, po okraji s 0,8–1,2 mm dlouhými chlupy, na ploše pak zcela lysé. Koruna má 5–7 mm v průměru, světle modrofialová až světle modrá, ústí korunní trubky je nápadně bílé. Tobolka je mělce 4laločná.

   -veronica_hederifolia.jpg -veronica_hederifolia1.jpg

Proměnlivost a záměny: Taxon vykazuje v mnoha znacích intermediární postavení mezi druhy Veronica sublobata a V. triloba. Při určování je třeba koukat na barvu květů, která je nápadně sytěji modrá a na odění květních (plodních) stopek, které je v podobě pouze 1 řady krátkých chlupů a jinak je lysá. Zásadní je také délka čnělky, která je dlouhá kolem 1 mm (V. sublobata má čnělku krátkou do 0,7 mm). V některých případech pomůže i tvar listů (výraznější zářezy mezi laloky).

  -veronica_hederifolia-kvet.jpg -veronica_hederifolia-kvet1.jpg

Roste na polích, mezích, v zahradách, na okrajích listnatých lesů a v parcích. Je spíše světlomilným druhem rostoucím na sušších až čerstvě vlhkých, živinami bohatých, často nevápnitých půdách. Má dosti širokou ekologickou valenci a nemá žádnou vyhraněnou cenologickou vazbu.

Rozšíření v ČR není zcela jasné, druh je málo dokladován v herbářích a na literární údaje není možné se spolehnout. Podle dostupných věrohodných informací se druh u nás vyskytuje roztroušeně v termofytiku a teplejším mezofytiku. Jistě ale bude daleko vzácnější než Veronica sublobata.

  -veronica_hederifolia-list.jpg -veronica_hederifolia-stopka1.jpg             -veronica_hederifolia-stopka.jpg

Údajů z Prostějovska není mnoho, je udáván např. z Kosíře (Trávníček 1992). Aktuální výskyt byl zjištěn např. u Jesence, ojediněle na Velkém Kosíři, v PP Čubernice, u Slatinek a v Plumlově. Je vysoce pravděpodobné, že se druh najde i na dalších místech, ale k hojným druhům určitě nepatří.

Fotografováno: 20.4. 2008, Střední Poorličí – Choceň, pastvina nad nivou Tiché Orlice, 23.4. 2011, Drahanské Podhůří – Slatinky, Velký Kosíř a 4.5. 2012, Bouzovská pahorkatina – Jesenec, naučná stezka Kladecko