rozrazil drchničkovitý
Veronica anagallis-aquatica L. subsp. anagallis-aquatica – rozrazil drchničkovitý pravý
Do okruhu Veronica anagallis-aquatica agg. jsou u nás řazeny 4 druhy, které spojuje to, že jde o vodní nebo bažinné byliny s postranními hroznovitými květenstvími, které obvykle přerůstají hlavní sterilní listnatou lodyhu. Patří vesměs k vzácnějším až velmi vzácným druhům s jednou výjimkou. Tím je právě námi popisovaný rozrazil drchničkovitý, který je z nich nejčastější.
Vytrvalá, přímá, nejčastěji 20–70 cm vysoká, zcela lysá bylina. Oddenek je tlustý a krátký, v uzlinách s četnými adventivními kořeny. Lodyha je přímá nebo na bázi vystoupavá, jen v nejdolejší části v uzlinách kořenující, tupě 4hranná, téměř vždy dutá, většinou větvená. Listy jsou vstřícné, přisedlé, dolní eliptické nebo vejčité, tupé, ostatní podlouhlé nebo vejčitě kopinaté, 2–10 cm dlouhé, na bázi poloobjímavé, po celém okraji nebo alespoň v horní polovině listu mělce pilovité, špičaté, slabě lesklé, svrchu s výrazně zanořenou a naspodu vyniklou žilnatinou. Hrozny jsou úžlabní, postranní, vstřícné, husté, 20–60květé, zcela lysé, za plodu se mírně prodlužující, šikmo vzhůru rozestálé. Plodní stopky jsou v dolní polovině hroznů přímo odstálé, v horní polovině obvykle obloukovitě vzhůru odstálé, všechny plody jsou proto vzpřímené. Koruna je světle modrá nebo modrofialová, červenofialově žilkovaná. Tyčinky jsou kratší nebo zdéli koruny. Tobolka je v obrysu okrouhlá, nafouklá, na vrcholu mělce srdčitě vykrojená, vždy zcela lysá.
Variabilita a možné záměny: V rámci druhu jsou uváděny poddruhy lišící se ploidií. Námi popisovaný tetrapolidní a diploidní subsp. divaricata, která se liší úzkými listy a žláznatým květenstvím. Podle literárních údajů se ale vyskytuje ve východní Asii, ale příiš mnoho informací o tomto taxonu nemáme.
Habituelně nejpodobnější je rozrazil bažinný (Veronica anagalloides), který se odlišuje dření vyplněnou lodyhou, úzce kopinatými listy (šířka max. do 1 cm), hrozny hojně žláznatými (včetně tobolek). Rozrazil pobřežní (Veronica catenata) má dolní větve květenství za plodu téměř rovnovážně odstálé, listeny má delší než plodní stopky, kališní cípy zdéli tobolek, hrozny řídké, většinou žláznaté (mohou být ale i lysé).
Roste na březích pomalu tekoucích i stojatých vod, v nezastíněných příkopech, kanálech a na obnažených dnech rybníků. Vyžaduje podmáčené nebo vlhké, obvykle úživné, písčité nebo štěrkovité a preferuje dusíkem bohatší, avšak nezasolená stanoviště. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace obnažených den s šáchory asociace Cyperum micheliani v rámci svazu Eleocharition ovatae (vegetace nízkých jednoletých travin a bylin na obnažených dnech rybníků) a také je diagnostickým druhem vegetace říčních náplavů s vlhkomilnými merlíky a rdesny as. Polygono brittingeri-Chenopodietum rubri v rámci sv. Bidention tripartitae (vegetace letněných rybníků s dvouzubcem poléhavým a rdesnem blešníkem).
Na našem území je roztroušeným až místy hojným druhem v teplých nížinách a pahorkatinách Čech a Moravy. V chladnějších a výše položených oblastech je častější jen v rybničních oblastech (jižní, severní a východní Čechy a východní Morava). Jinde je vzácný. V Červeném seznamu druh není uveden v žádné kategorii ohrožení.
Na Prostějovsku vzácnější druh vyskytující se zejména v teplejších částech regionu, ale ojediněle byl zjištěn i ve vrcholové partii Drahanské vrchoviny. Herbářově jsou doložené výskyty u Hrdibořic (Deyl 1986), v Prostějově na Romži (Spitzner 1887), u Vrbátek (více sběratelů 1905-6), Štětovic (Albrecht 1980), Bukové (Zouharová 1982), Konice a Čunína (Němec 1942-3), Otinovsi (Kincl 1973), Bohuslavic (Deyl 1975) a Kořence (Řehořek 1955). Po roce 2000 je údajů jen velmi málo. Zjištěn byl u Hluchova (2002) a na dně vypuštěné Plumlovské přehrady (2010).
Fotografováno: 27.7. 2011, Českomoravská vrchovina – Havlíčkobrodsko, mezi Lípou a Kochánovem a 16.8. 2012, Pelhřimovsko, Zachotín, rybník Horní Kladiny
