rozrazil jarní
Veronica verna L. - rozrazil jarní
Jednoletá, nejčastěji 5–15 cm vysoká, chlupatá a řídce žláznatá bylina. Kořen je niťovitý, lodyha přímá, nevětvená nebo od báze větvená ve 2–3 přímé větve, je zelená, v dolní části často červenavě naběhlá. Listy jsou vstřícné, nejdolejší krátce řapíkaté, ostatní listy pak přisedlé, peřenodílné nebo peřenosečné, 6–12 mm dlouhé, 4–9 mm široké, po obou stranách s 2–3 úkrojky, které jsou úzce čárkovité až široce kopinaté, oboustranně roztroušeně chlupaté. Hrozen je všestranný, mnohokvětý, na všech částech chlupatý a odstále roztroušeně žláznatý. Květy jsou velmi drobné nacházející se v úžlabí listům podobných listenů, které jsou hustěji chlupaté i žláznaté. Květní stopky jsou i za plodu přímé, neprodlužují se a jsou výrazně kratší než listeny. Kalich je na bázi srostlý, cípy jsou nestejně dlouhé. Koruna má 2–3 mm v průměru, je světle modrá, kratší než kalich. Tyčinky jsou výrazně kratší než koruna, prašníky a blizna jsou bělavé. Čnělka je za plodu rovná, do 0,6 mm dlouhá, nepřevyšující zářez na vrcholu tobolky. Tobolky jsou v obrysu obsrdčité, při okraji dlouze, na ploše přitiskle chlupaté, v každé je 6–8 žlutohnědých, hladkých semen.
Možné záměny: Druh patří do skupiny vzájemně si poměrně podobných jarních rozrazilů. Od běžného rozrazilu rolního (Veronica arvensis) a vzácného r. časného (V. praecox) se odlišuje peřenodílnými listy a listeny (tyto druhy je mají celistvé, vroubkované nebo zubaté). Nejpodobnější je rozrazil Dilleniův (V. dillenii), s kterým se občas vyskytuje na stejné lokalitě. Nejspolehlivějším znakem je délka čnělky, která je dlouhá, výrazně převyšující horní zářez tobolky. Dále má modré prašníky a fialovou bliznu. Má také tmavší barvu květu, větší korunu, bývá celkově statnější a má více semen v tobolkách.
Roste na suchých a výslunných stanovištích, jako jednoletý druh vyžaduje volné plošky s nezapojenou vegetací, roste v okolí skalek, na písčinách, podél cest, na úhorech i okrajích polí. Preferuje písčité nebo štěrkovité, skeletovité mělké půdy, bázemi bohaté, ale většinou nevápnité, chudé na humus i jemnozem. Z pohledu rostlinných společenstev je diagnostickým druhem jednoleté vegetace písčin asociace Airetum praecox v rámci svazu Thero-Airion, vegetace skalních výchozů s chmerkem vytrvalým as. Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis v rámci sv. Hyperico perforati-Sclerantion perennis a teplomilné acidofilní vegetace efemérních rozrazilů as. Festuco-Veronicetum dillenii v rámci sv. Arabidopsion thalianae. Diagnostickým druhem je také pro vegetaci panonských písčitých stepí as. Diantho serotini-Festucetum vaginatae v rámci sv. Festucion vaginatae a pro vegetaci acidofilních suchých trávníků mírně teplých oblastí as. Viscario vulgaris-Avenuletum pratensis v rámci svazu Koelerio-Phleion phleioidis). A konečně je také diagnostickým druhem plevelové vegetace obilnin na chudých písčitých půdách as. Sclerantho annui-Arnoseridetum minimae v rámci sv. Arnoseridion minimae.
Roztroušený druh nížin a středních poloh, zejména v oblastech s výskytem písčitých půd nebo hornin s hrubozrnným rozpadem. Ty preferuje zejména v nižších polohách. Ojediněle zasahuje i do podhorských oblastí. V Červeném seznamu patří k druhům, které vyžadují další pozornost (C4a).
Na Prostějovsku roztroušený druh teplého podhůří Drahanské vrchoviny typický zejména pro koniklecové suchobrdky. Vzácněji roste i v prostoru Hané, udáván je také z Kladecka, kde ale nebyl v poslední době pozorován. Ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny neroste.
Fotografováno: 6.5. 2012, Drahanské pohůří – Vícov, NPP a EVL Za hrnčířkou; 2.5. 2013, Moravské Podhůří Vysočiny – Senorady, PR a EVL Údolí Oslavy a Chvojnice
