růže polní
Rosa agrestis Savi – růže polní
Statný, hustě větvený keř vysoký 150–200 cm. Má přímé nebo obloukovitě sehnuté větve nebo má charakter opíravé liány. Ostny jsou stejnotvaré, zpravidla silné, sehnuté až hákovité. Listy má s 2–3 jařmy. Lístky jsou slabě svraskalé, tuhé, eliptické nebo vejčité, špičaté, na okraji 2x žláznatě zubaté. Na spodní straně jsou většinou velmi hustě chlupaté (jen výjimečně olysalé), stopkatě roztroušeně až hustě žláznaté. Na líci jsou lesklé, někdy také roztroušeně žláznaté. Silice žlázek voní po jablkách. Květy jsou v chudokvětých květenstvích, zřídka i jednotlivé, drobné, bílé, v průměru 2–3 cm velké. Vnější kališní lístky jsou bohatě přívěskaté, často vícenásobně zpeřené s dlouhými, hustě žláznatými přívěsky. Všechny kališní lístky jsou po odkvětu deštníkovitě nazpět ohnuté, ale k šípku nepřitisknuté, brzy zasychající a opadávající. Korunní lístky jsou bílé, slabě vonné. Plodní stopky jsou lysé nebo jen s jednotlivými stopkatými žlázkami. Šípky jsou různé velikosti a tvaru, nejčastěji elipsoidní až kulovité s lahvicovitě zúženým vrcholem, drobné, sotva 1 cm velké, zpravidla lysé. Kvete v červnu a červenci jako nejpozději kvetoucí naše původní růže.
Záměny, problémy s určováním: Určování růží není úplně jednoduché a řada botaniků tak růže spíše přehlíží. Přitom to není až zase tak složité. Prakticky všechny druhy se dají odlišit na základě kombinace znaků na listech (odění, žláznatost, charakter žlázek) a šípcích včetně plodních stopek (vytrvalost kališních lístků, odění šípků).
V podstatě možná až 80% růží, na které narazíme, bude růže šípková (Rosa canina), příp. růže podhorská (Rosa dumalis). Ty mohou mít listy jak lysé, tak na rubu chlupaté, ale nikdy žláznaté (nepočítáme-li ojedinělé žlázky na žilkách) a šípky mají vždy bez žlázek (lysé). Jakmile narazíme na růži, která je na listech žláznatá (často viditelné pouhým okem) nebo na šípky, které mají žlázky, tak si můžeme být jisti, že jsme našli nějakou „lepší“ růži. Z těch „lepších“ růží je právě růže polní asi nejhojnější. Listy má tedy chlupaté, zejména na rubu roztroušeně stopkatě žláznaté. Na šípcích jsou nejnápadnější kališní lístky, které sice brzy opadávají, ale jsou nápadně dlouhé a bohatě zpeřené. Šípky i plodní stopky jsou zpravidla lysé, ale pár žlázek se objevit může. Na základě chlupatosti lístků a žláznatosti plodních stopek jsou na našem území tradičně rozlišovány 4 taxony na úrovni variety: var. agrestis (lístky lysé, stopky nežláznaté), var. schulzei (lístky lysé, stopky žláznaté), var. albiflora (lístky chlupaté, stopky nežláznaté) a var. gizellae (lístky chlupaté, stopky žláznaté).
Roste na bezlesích stanovištích, na mezích, pastvinách, opuštěných polích, ladech, na teplých výslunných stráních, v lesních pláštích, na hrázích rybníků, zpravidla na bazických podkladech, zejména na vápencích. Vyskytuje se v různých typech křovinné vegetace nebo jako příměs ve vegetaci suchých trávníků.
Na našem území je roztroušeným druhem především v termofytiku a teplejším mezofytiku, spíše vzácně ji najdeme ve výše položených oblastech, i když ojediněle zasahuje i do oreofytika. Patří ovšem k nedostatečně prostudovaným taxonům a v Červeném seznamu je zařazena do kategorie C4b – kde chybějí relevantní data pro posouzení ohroženosti taxonu.
Na Prostějovsku doposud nedostatečně zmapovaný druh. Podle dosavadních poznatků můžeme konstatovat, že se v regionu vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech Hané a Drahanského podhůří. Zatím byla zjištěna u Ondratic, v PP Čubernice u Plumlova, v PP Na hůrkách (zde i kříženec s Rosa canina) u Zdětína a v PP Brus u Služína. Izolovanou lokalitu má na vápencích u Ludmírova, kde poměrně hojně roste v PR Průchodnice. Velmi pravděpodobně roste i na Kosíři. Do vyšších a chladných poloh Drahanské vrchoviny zřejmě nevystupuje.
Fotografováno: 14.6. 2013, Hanácká pahorkatina – Ohrozim, PP Čubernice; 28.9. 2012, Drahanské podhůří – Služín, PP Brus a Zdětín, PP Na hůrkách
