sasanka pryskyřníkovitá
Anemone ranunculoides L. – sasanka pryskyřníkovitá
Vytrvalá jarní bylina s hnědým, šupinatým oddenkem s nestejně dlouhými a tlustými přírůstky. Stonek je obvykle 10–25 cm dlouhý, až po listenovitý útvar lysý, většinou bez přízemního listu. Pokud je přízemní list vyvinut, tak má dlouhý, lysý řapík, s čepelí 3–5četnou s lístky na bázi klínovitými, v obrysu velmi úzce kosočtverečnými. V horní čtvrtině stonku je trojčetný přeslen listenů krátce křídlatě řapíkatých, s čepelí trojsečnou s úkrojky v obrysu podlouhlými, nepravidelně zastřihovaně pilovitými až peřenolaločnými, na bázi klínovitými, na okraji krátce brvitými. Květy bývají nejčastěji 1–2, žluté, 1–2,5 cm široké. Květní stopky jsou 1–5 cm dlouhé, huňaté. Okvětních lístků je zpravidla 5, široce podlouhle eliptických až podlouhlých, na vrcholu zaokrouhlených nebo mírně vykrojených, vně plstnatých. Kvete od března do května, plodem jsou 4–5 mm dlouhé nažky.
Možné záměny, variabilita: V době květu není s určováním žádný problém. Za sterilního stavu je odlišení od sasanky hajní (Anemone nemorosa) obtížné. Popisovaný druh by se měl odlišovat absencí přízemního listu (ale ne vždy) a listeny s křídlatými, nanejvýš 1 cm dlouhými řapíky. Tyto dva druhy se mezi sebou také vzácně kříží za vzniku zpravidla sterilního křížence Anemone ×seemenii, který nabývá různých podob blíže jednomu nebo druhému rodiči. Květy bývají sírově žluté. Jako druh jarního aspektu není v pozdějších měsících nalezitelný.
Je velmi proměnlivý v šířce listových úkrojků, hloubce zubů na okraji laloků a v počtu a velikosti květů. Většina těchto odchylek je ale v rámci individuální variability nemá hlubší taxonomický význam.
Druh listnatých lesů od nížin do horských poloh, křovin, vzácněji také luk a porostů na březích vodních toků. V horách je vázána především na suťové lesy. Vyžaduje úživné, humózní půdy často bohaté na dusík s příznivým rozkladem hrabanky a dostatkem vody zejména v jarních měsících. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem středoevropských tvrdých luhů nížinných řek asociace Ficario vernae-Ulmetum campestris v rámci svazu Alnion incanae (údolní jasanovo-olšové luhy a tvrdé luhy) a panonských sprašových doubrav as. Quercetum pubescenti-roboris v rámci sv. Aceri tatarici-Quercion (subkontinentální lesostepní doubravy). Často se také uplatňuje v některých typech dubohabrových hájů sv. Carpinion betuli.
Těžiště výskytu druhu je v teplejších, níže položených oblastech ČR. Poměrně vzácná je na Českomoravské vrchovině a v jižních a jihozápadních Čechách. Poměrně často se vyskytuje také v parcích a zahradách, přičemž původnost těchto výskytů je obtížné hodnotit. Typická je především pro lužní lesy podél větších řek (Pomoraví, Polabí), hojnější je také ve vápencových oblastech a karpatském flyši.
Na Prostějovsku je v prostoru Drahanské vrchoviny poměrně vzácná. Ve výše položených oblastech je velmi vzácná rostoucí zde pouze v druhově bohatších, humózních olšinách (podél Úsobrnky, Bělé, Duraňský potok pod PR Durana), častější je v podhůří a na Hané, kde byla zjištěna např. v PP Pod Zápovědským kopcem ve zruderalizovaných fragmentech luhu nebo v olšinách podél Šumice v PR Terezské údolí, podél Romže u Lutotína nebo přímo v Prostějově. Jediný hojnější výskyt je znám ze žlebů Vojenského újezdu Březina. Poněkud častější je také ve vápencových bučinách Kladecka.
Fotografováno: 12. 4. 2009, CHKO Litovelské Pomoraví – Hynkov, NPR Ramena řeky Moravy; 30. 4. 2010, Drahanská vrchovina – údolí Úsobrnky a 13. 4. 2016, Českomoravská vrchovina – Pelhřimovsko, Velký Rybník
