sinokvět měkký
Jurinea mollis (L.) Rchb. – sinokvět měkký
Vytrvalá, 30–70 cm vysoká bylina s přímou, jednoduchou, pavučinatě vlnatou lodyhou. Dlouze řapíkaté, peřenosečné (výjimečně mohou být i celistvé) dolní listy jsou nahloučené v růžici na bázi lodyhy. Střední lodyžní listy jsou chudě členěné až celistvé, horní lodyžní listy pak výrazně redukované, čárkovité nebo chybějící. Čepel všech listů je na líci pavučinatě plstnatá, později olysalá, na rubu trvale hustě šedobíle až bíle plstnatá, s podvinutým nebo kadeřavým okrajem. Úbory jsou kulovité nebo polokulovité, 2–5 cm v průměru, na konci lodyhy jednotlivé. Vnitřní zákrovní listeny jsou čárkovité až kopinaté, špičaté, 16–20 mm dlouhé, často alespoň pod špicí červenofialové, vnější s jemně osténkatou špicí pravidelně ven ohnuté, pavučinaté, mnohem kratší než vnitřní. Květy mají korunu červenofialovou, korunní cípy jsou čárkovité, asi 5 mm dlouhé. Kvete od května do července, plodem je na povrchu bradavčitá nažka s bílým chmýrem, který je asi 2x delší než nažka.
Variabilita, záměny: Druh je rozšířen především v prostoru jihovýchodní Evropy, kde je popsáno více taxonů vesměs v ranku poddruhu. Nominátní, popisovaný poddruh má těžiště rozšíření v Maďarsku, na sever zasahuje na jižní Slovensko a jižní Moravu. V Apeninách je nahrazen subsp. moschata a další velmi blízce příbuzné taxony rostou na jihu Balkánského poloostrova.
Na našem územá roste ještě sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides), který je omezen v současné době na pouhé dvě lokality na písčinách v Polabí. Liší se především přitisklými až odstávajícími listeny (nejsou ven ohnuté) a hladkými nebo nepravidelně hrbolkatými nažkami.
Roste na výslunných, mírně suchých travnatých a křovinatých stráních, v okolí vystupujících skalek (především vápencových), vzácně i na bazických píscích. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace narušovaných panonských sprašových stepí asociace Astragalo excapi-Crambetum tatariae v rámci svazu Festucion valesiacae (úzkolisté suché trávníky) a panonských širokolistých suchých trávníků as. Polygalo majoris-Brachypodietum pinnati v rámci svazu Cirsio-Brachypodion pinnati (subkontinentální širokolisté suché trávníky).
Na našem území je jeho výskyt omezen jen na jižní část Panonského termofytika (pahorkatiny jihovýchodní Moravy), na sever zasahuje po Vyškov (NPR Větrníky u Letonic). Téměř všechny lokality jsou soustředěny v Pavlovských kopcích a Hustopečské pahorkatině. Výskyt v mezofytiku není znám, i když některé ojedinělé lokality leží na hranici termofytika. Jedná se o poměrně vzácný, zákonem chráněný, silně ohrožený druh naší květeny (C2 b, §2).
Fotografováno: 18.5. 2007 a 8.6. 2014, Bučovická pahorkatina – Nevojice, NPP Malhotky
