smil písečný
Helichrysum arenarium (L.) Moench – smil písečný
Vytrvalá, slabě aromatická bylina dorůstající výška zpravidla 10–30 cm s krátkým dřevnatým oddenkem, který nese kvetoucí výhony i nekvetoucí listové růžice. Lodyhy jsou přímé nebo na bázi poněkud obloukovitě vystoupavé, bohatě olistěné, přitiskle šedobíle plstnaté. Listy jsou celistvé, celokrajné, ploché, po obou stranách přitiskle šedobíle plstnaté. Úbory dosahují 6–7 mm v průměru skládající po 3–40 husté koncové polokulovité, 2–8 cm široké chocholíky. Zákrovy i trubkovité, zpravidla oboupohlavné květy jsou žluté. Plodem je drobná nažka.
Roste na suchých trávnících, travnatých svazích, drolinách na teráskách silikátových skalek, na pastvinách, okrajích cest a ve světlých borových lesích nejčastěji na písčitých nebo kamenitých, živinami chudých půdách. Z fytocenologického pohledu je diagnostickým druhem pionýrské vegetace písčin a mělkých půd svazu Corynephorion canescentis, konkrétně asociace Festuco psammophilae-Koelerietum glaucae, dále je diagnostickým druhem společenstev svazu Armerion elongatae a Festucion vaginatae.
Dříve roztroušený druh v téměř celém termofytiku a v některých oblastech mezofytika, zejména v oblastech s reliktním charakterem vegetace (s hojným výskytem skalnatých nebo písčitých biotopů). Největší koncentrace lokalit byla především v širším okolí kaňonovitých úseků řek (např. Vltava, Berounka, Jizera, Jihlava) a v oblastech s výskytem písčin (např. Polabí, Slánsko, Bzenecko). Z důvodu sukcesních změn, změn ve způsobu obhospodařování pozemků a celkové eutrofizace krajiny druh velmi silně ustoupil a vymizel z více než 80% známých lokalit. Dnes jsou početnější populace známy pouze z písčin mezi Bzencem a Hodonínem, z Třebíčska a Znojemska. V Čechách roste na nemnoha lokalitách v chudých populacích. Patří k silně ohroženým, zákonem chráněným druhům naší květeny (C2 b, §2).
Na Prostějovsku dnes neroste a je nutno ho považovat za vyhynulý druh. Dříve zde rostl na několika lokalitách především v Drahanském podhůří na kontaktu s termofytikem. Některé jsou doloženy také herbářovou položkou: u Plumlova (1954), u Stichovic (Starý 1952), na písčinách u Otaslavic (Otruba 1943), na kulmových skalách u Hluchova (Weber 1963), Vícov – Za hrnčířkou (Spitzner 1885, Weber 1934), na písčitých svazích u Myslejovic (Otruba 1940). Jedna doložená lokalita se týká i Drahanské plošiny – na kulmových skalách na Stříbrné (Weber 1968, 1977). V literatuře je uváděn také z Kosíře u Prostějova (Podpěra 1928). Jeho znovunalezení je dnes ovšem málo pravděpodobné.
Fotografováno: 30.4. 2008, Moravské Podhůří Vysočiny – Třebíčsko, Ptáčov a 1.7. 2009, Českomoravská vrchovina – Třebíčsko, PP a EVL Kobylinec
