smldník bahenní
Peucedanum palustre (L.) Moench – smldník bahenní
Zpravidla dvouletá bylina se světle hnědým, uvnitř bělavým oddenkem bez čupřiny. Lodyha je přímá, až 150 cm vysoká, olistěná, rýhovaná, dutá a lysá, na bázi červenofialová. Trávozelené listy mají v obrysu trojúhelníkovitý tvar. Přízemní jsou velké, řapíkaté, 2-3x zpeřené, lodyžní jsou menší, nejvyšší jsou přisedlé. Koncové úkrojky listů mají na vrcholu bílou, řidčeji červenou tupou špičku. Okolíky jsou velké, lehce vyklenuté, složené z 20 – 30 okolíčků. Listeny obalu má početné, kopinaté, s dlouhou špičkou, nazpět obrácené. Korunní lístky jsou tupé, bílé, vzácně narůžovělé. Kvete v červenci a srpnu. Plodem je čočkovitá dvounažka, merikarpia jsou na hřbetní straně klenutá s 3 širokými tupými žebry.
Pozor na záměny: Od ostatních “mrkví” se dobře pozná podle zralých plodů, které ovšem nejsou vždy k dispozici. Pomoci může i to, že při poranění mléčí, i když ne vždy dost zřetelně. Nejpodobnější je snad hladýš pruský, olešník kmínolistý a koromáč olešníkový. Hladýš pruský má alespoň v dolní části pýřitou lodyhu stejně jako listy. Olešník kmínolistý a koromáč olešníkový nemají vyvinut obal a mají plnou lodyhu.
Roste na vlhkých, často slatinných a rašelinných loukách, v porostech vysokých ostřic, na okrajích rákosin, v rašelinných vrbinách, březinách a slatinných olšinách. Vyskytuje se na půdách silně ovlivňovaných vodou (snáší sezónní přeplavování) na slunných až polostinných stanovištích (při přílišném zástinu zůstává dlouho sterilní). Je diagnostickým druhem asociace Sphagno recurvi – Caricetum lasiocarpae řazené do svazu Sphagno – Caricion canescentis. Vyskytuje se ale v řadě dalších společenstvech.
Vyskytuje se téměř na celém území ČR, ale značně nerovnoměrně. Daleko hojnější je v Čechách než na Moravě. Hojněji se vyskytuje v jižních Čechách, na Karlovarsku, Dokesku, ve východním Polabí a v širším okolí Žďárských vrchů a Železných hor. Na Moravě je podstatně vzácnější, vesměs s ojedinělými lokalitami (mezi Olomoucí a Zábřehem, na Hodonínsku, Drahanské vrchovině, na úpatí Beskyd a ve Slezské nížině). Celkem překvapivě není tento druh uveden v Červeném seznamu, i když by si to dle našeho názoru zasloužil.
Na Prostějovsku velmi vzácný druh s jistotou rostoucí na jedné lokalitě u Benešova v kulminační části Drahanské vrchoviny. Nověji neověřené zůstávají údaje od Kořence (údolí Bělé a Kocourov), podobně jako údaje z Květeny 5 (Úsobrno a Čechy pod Kosířem).
Fotografováno: 24.9. 2004 a 14.8. 2009, Drahanská vrchovina – Benešov a 2.8. 2011, Žďárské vrchy – NPR Radostínské rašeliniště
