smldník olešníkový
Peucedanum oreoselinum (L.) Moench – smldník olešníkový
Vytrvalá, po mrkvy páchnoucí bylina s čupřinatým oddenkem. Lodyha je přímá, obvykle 30–100 cm vysoká, řídce větvená, nahoře bezlistá, oblá a jemně proužkovaná, pouze nahoře hlouběji rýhovaná, lysá nebo pod květenstvím jemně pýřitá. Listy jsou složené, v obrysu trojúhelníkovité, 2–3x zpeřené, tuhé, kožovité, na horní straně poněkud lesklé se spodní stranou světlejší. Přízemní listy jsou až 40 cm dlouhé a 15 cm široké, dolní lodyžní listy jsou z krátkých pochev dlouze řapíkaté, horní listy pak přisedlé na velkých, nafouklých, po okraji suchomázdřitých pochvách, poněkud méně členěné. Řapíčky prvního a vyšších řádů odstávají kolénkovitě v pravém až tupém úhlu a celý list působí nápadně trojrozměrně. Lístky posledního řádu jsou v obrysu vejčité, peřenolaločné nebo 1–2x peřenosečné. Úkrojky nebo laloky jsou obvejčité nebo kosočtverečné, na okraji nepravidelně zubaté, jemně pilovitě brvité nebo pýřité, lehce na okraji podvinuté. Okolíky jsou velké, ploché, s početnými obaly listenů, které jsou kopinaté, úzce suchomázdřitě lemované, až 5 cm dlouhé, na vnitřní straně pýřité. Listeny obalíčků jsou četné, čárkovitě kopinaté, suchomázdřitě lemované, nazpět odstálé. Kališní cípy jsou zřetelné, vejčité, korunní lístky bílé nebo narůžovělé, asi 1 mm dlouhé i široké. Kvete od července do září, plodem je široce eliptická až široce obvejčitá dvounažka. Merikarpia jsou silně zmáčklá, na hřbetě s třemi lehce kýlovitými žebry a širokými, plochými rýhami.
Možné záměny: Díky charakteristickému habitu, především díky specificky tvarovaným listům a velkým okolíkům s hojnými listeny obalu a obalíčku nepůsobí určování větší obtíže.
Roste ve světlých lesích, především borových a dubových, dále v lesních lemech, křovinách a suchých trávnících. Vyžaduje kyselé podklady, výskyty na bazických horninách jsou zcela výjimečné. Půdy preferuje lehké, písčité nebo kamenité, vysýchavé, na slunných nebo polostinných stanovištích. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace kostřavových luk s mochnou bílou asociace Potentillo albae-Festucetum rubrae v rámci svazu Arrhenatherion elatioris (mezofilní ovsíkové a kostřavové louky) a ve vegetaci doubrav západopanonských písčin as. Carici fritschii-Quercetum roboris v rámci sv. Aceri tatarici-Quercion (subkontinentální lesostepní doubravy). Mimo to je častý také ve vegetaci bazifilních kontinentálních borů sv. Festuco-Pinion sylvestris.
Na našem území se jedná o poměrně lokálně se vyskytující druh. V Čechách je poměrně hojný ve střední, severní (pískovcové oblasti) a o něco méně častý ve východní části, vzácnější v západní a téměř chybějící v jižní části. Na Moravě je daleko vzácnější s roztroušeným výskytem v jižní (hojněji jen v oblasti lesu Dúbrava) a jihozápadní části, ojediněle i na severovýchodě (Osoblažsko, Vidnavsko). Téměř chybí na celé Českomoravské vrchovině (ojediněle např. na Humpolecku). V Červeném seznamu je zařazen mezi vzácnější druhy, které vyžadují pozornost (NT, C4a).
Na Prostějovsku dnes tento druh neroste, a také historických lokalit není příliš mnoho. Spitzner (1887) druh uvádí z Kosíře (doklad 1885 BRNU) a od Držovic, Podpěra (1911) pak z Kříbu u Seničky, odkud je doložen Weberem z ne až tak vzdálené minulosti (Weber 1971 PR). Opětovný nález druhu v našem regionu ale není příliš pravděpodobný.
Fotografováno: 24. 6. 2015, Moravské podhůří Vysočiny – Třebíčsko, Lhánice
