Jdi na obsah Jdi na menu
 


starček lepkavý

9. 2. 2018

Senecio viscosus L. – starček lepkavý

Jednoletá, žlutozelená, hustě lepkavě žláznatá a v mládí i pavučinatě vlnatě chlupatá, po rozemnutí nepříjemně páchnoucí bylina. Kořen je vřetenovitý, lodyha pak přímá, obvykle 20–35 cm vysoká, většinou již v dolní polovině větvená, plná, později dutá. Báze lodyhy je u starších rostlin zdřevnatělá, často tmavě fialově naběhlá. Listy jsou v obrysu podlouhle kopinaté až obvejčité, pravidelně peřenodílné až peřenosečné, 1–10 cm dlouhé a 0,5–3 cm široké, dolní krátce řapíkaté, za květu a plodu již většinou suché, střední a horní listy jsou přisedlé, většinou peřenosečné. Úbory mívají asi 15 mm v průměru, jsou četné na tlustých stopkách a skládají řídký, bohatě větvený vrcholík. Zákrov je válcovitý až zvonkovitý, 9–11 mm dlouhý, zákrovních listenů je 21, se světle hnědými špičkami. Listeny zákrovečků jsou 4, nápadně odstálé. Okrajové jazykovité květy je 13, s ligulou později po opylení nazpět ohrnutou, žlutou. Plodem je válcovitá, rýhovaná, lysá nebo řídce chlupatá nažka.

-senecio_viscosus-cely.jpg -senecio_viscosus-cely1.jpg

Možné záměny: Žláznatým oděním prakticky nezaměnitelná rostlina. Z dálky se sice dosti podobá starčku lesnímu (Senecio sylvaticus), ten ale není žláznatý (jen chlupatý), má jen 13 zákrovních listenů, kratší listeny zákrovečku a v poměru k délce nažky kratší chmýr.

-senecio_viscosus.jpg -senecio_viscosus1.jpg

Druh lesních pasek a světlin, dále často roste na říčních náplavech, podél komunikací, v lomech, výsypkách a pískovnách, hojně také podél železničních tratí a na nádražích.Vyhledává výslunná nebo polostinná místa s nezapojenou vegetací, zpravidla na vysychavých písčitých nebo štěrkovitých půdách s malým obsahem humusu.

Z pohledu fytocenologického se uplatňuje především v různých typech ruderální vegetace. Diagnostickým druhem je v ruderální vegetaci s hulevníkem vysokým asociace Sisymbrietum altissimi a s turankou kanadskou a locikou kompasovou as. Conyzo canadensis-Lactucetum serriolae, obě patřící do svazu Atriplicion (ruderální vegetace vzpřímených jednoletých bylin). Dále je diagnostickým druhem ruderální vegetace s merlíkem hroznovitým as. Chenopodietum botryos a se slanobýlem draselných as. Bromo tectorum-Corispermetum leptopteri, obě patřící do sv. Salsolion ruthenicae (jednoletá ruderální vegetace narušovaných štěrkovitých půd). V neposlední řadě je diagnostickým druhem vegetace silikátových osypů s jednoletými druhy as. Senecioni sylvatici-Galeopsietum ladani v rámci sv. Galeopsion (acidofilní vegetace sutí) a také vegetace hadcových borů suchých oblastí as. Thlaspio montani-Pinetum sylvestris v rámci sv. Erico carnae-Pinion (středoevropské bazifilní hadcové bory).

-senecio_viscosus-list.jpg -senecio_viscosus-list1.jpg

Roztroušený až hojný druh termofytika a mezofytika, s těžištěm výskytu v lesnatých oblastech s výskytem kyselých substrátů ve středních polohách. V oreofytiku je vzácnější a výskyty na 1 000 m n.m. jsou ojedinělé.

Na Prostějovsku přinejmenším roztroušený druh v zalesněných částech území, z Hané údaje prakticky chybí. Jistě se tam ale vyskytuje na ruderálních stanovištích.

Fotografováno: 9. 7. 2013, Českomoravská vrchovina – Jihlavsko, Opatov

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář