starček potoční
Tephroseris crispa (Jacq.) Rchb. – starček potoční
[syn. Senecio rivularis (W. et K.) DC.]
Víceletá až vytrvalá, do 80 cm vysoká bylina s krátkým oddenkem. Lodyha je přímá, jednoduchá, hustě podélně rýhovaná, pavučinatě chlupatá (postupně olysávající). Listy jsou zpočátku zejména na rubu pavučinatě chlupaté, později olysávající. Nápadně vyniklá je síťnatá žilantina, listy jsou často podél ní zkrabacené. Listy v přízemní růžici jsou řapíkaté s čepelí dlouhou 2 – 7 cm (řapík je zpravidla delší jak čepel), širokou do 5 cm, v obrysu široce vejčitou až vejčitou. Lodyžní listy jsou obdobného tvaru s široce klínovitou bází zúženou v široká křídla z části objímající lodyhu. Úbory v počtu 4 – 17 jsou žluté, 25 – 35 mm v průměru, skládají polokulovitý až kuželovitý zdánlivý okolík. Okrajových jazykovitých květů je zpravidla kolem 20, plodem je široce válcovitá, světle hnědá nažka. Kvete od května (někdy již koncem dubna) do července.
Druh vlhkých až mokrých, často zrašeliněných luk, rašelinišť, pramenišť, lesních mokřadů, břehů potoků, vysokostébelných niv a olšin. Nejčastěji roste na kyselých, rašelinných půdách, řidčeji také na úživnějších slatinných půdách. Je diagnostickým druhem společenstev svazů Caricion fuscae a Sphagno recurvi – Caricion canescentis, častý ale i v dalších mokřadních lučních i lesních společenstvech (např. sv. Cardaminion amarae, podsv. Calthenion).
Je středoevropským druhem s těžištěm výskytu v horských oblastech. Také v ČR je to druh především výše položených oblastí, v podhůří a horách s výskytem vhodných biotopů, kde je místy poměrně hojný. V chladnějších pahorkatinách je již velmi roztroušený, v teplých územích roste jen zcela ojediněle. V Červeném seznamu je uveden v kategorii C4a – druh vyžadující pozornost.
Na Prostějovsku je svým výskytem omezen především na vrcholovou část Drahanské plošiny, kde je roztroušený. Je pravidelnou součástí zachovalejších mokrých a podmáčených luk a olšin. Vzácný je ve výše položených partiích Drahanského podhůří a Kladecka s výskytem vhodných biotopů. V teplých a suchých oblastech Prostějovska chybí.
Fotografováno: Drahanská plošina, 29.5. 2006 – PR Pavlovské mokřady, 24.4. 2007 a 12.5. 2008 – PR Uhliska a 6.5. 2011 – PP Louky pod Skalami
