šťovík přímořský
Rumex maritimus L. - šťovík přímořský
Jednoletá, 10–70 cm vysoká bylina s rýhovanou, často již od spodu větvenou, žlutavě zelenou lodyhou. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté s čepelí dlouhou až 30 cm a širokou 4 cm, která je k oběma koncům zúžená. Květenství je větvené s větvemi šikmo odstávajícími. Lichopřesleny jsou mnohokvěté, husté, často s podpůrnými listeny, jen dolní navzájem oddálené. Plodní stopky jsou vláskovité, delší než krovky. Krovky jsou za zralosti zlatožluté, všechny s úzkým vřetenovitým mozolkem. Nedělená část krovek je vejčitá vybíhající v úzce trojúhelníkovitou špičku, na povrchu zřetelně žilkovanou. Na každé krovce jsou obvykle dva páry třásní delších než krovky. Kvete od července do září, plodem je žlutohnědá nažka.
Možné záměny: Druh je poměrně snadno poznatelný. Nejpodobnější je asi dosti vzácný šťovík bahenní (Rumex palustris), který se odlišuje zpravidla statnějším vzrůstem, většími krovkami a kratšími třásněmi a zelenou barvou plodné rostliny. Roste jen na alespoň slabě zasolených stanovištích.
Šťovík přímořský je druhem obnažených den rybníků, břehů vodních toků a návesních rybníčků, příkopů a podobných stanovišť, která jsou bohatá na dusík a jsou dostatečně
vlhká. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem pro řadu typů mokřadní vegetace. V rámci svazu Eleocharition ovatae (vegetace jednoletých vlhkomilných bylin) je diagnostickým druhem vegetace obnažených den s bahničkou vejčitou a ostřicí šáchorovitou asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae. V rámci sv. Bidention tripartitae (nitrofilní vegetace obnažených den a vlhkých ruderálních stanovišť) je diagnostickým druhem asociací Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati, Polygono brittingeri-Chenopodietum rubri a Corrigiolo littoralis-Bidentetum radiatae. V rámci sv. Chenopodion rubri je diagnostickým druhem vegetace vlhkých půd s merlíkem slanomilným as. Chenopodio chenopodioidis-Atriplicetum prostratae. V neposlední řadě je diagnostickým druhem vegetace bažin s haluchou vodní as. Oenanthetum aquaticae v rámci sv. Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae (vegetace mohutných bažinných bylin v periodicky vysychajících vodách).
Poměrně hojný druh na většině území mimo horské polohy, především v územích s dostatkem vhodných stanovišť, zejména rybníků. Méně údajů existuje z východní a severovýchodní části ČR, kde je jeho výskyt vázán především na blízké okolí řek.
Na Prostějovsku nemá druh příliš vhodných stanovišť a je zde docela vzácný, možná částečně přehlížený. Větší porosty bylo možné spatřit na dně odbahňované Plumlovské přehrady, dále je znám z rybníku Osina u Krumsína a z rybníku v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Zřejmě chybí ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny.
Fotografováno: 20.7. 2012, Českomoravská vrchovina – Žďársko, Bohdalov a okolí
