Jdi na obsah Jdi na menu
 


střevíčník pantoflíček

16. 1. 2013

Cypripedium calceolus L. - střevíčník pantoflíček

-cypripedium_calceolus-porost.jpg

Vytrvalá, obvykle 20–45 cm vysoká bylina s tlustým plazivým šupinatým oddenkem. Lodyhy z oddenku vyrůstají po jedné nebo po několika. Jsou přímé, jednoduché, olistěné. Listy jsou střídavé, přisedlé až objímavé, na okraji a žilkách krátce brvité, 7–15 cm dlouhé a 3,5–7 cm široké. Květy jednotlivé nebo po dvou až třech (vzácněji), velké, slabě vonné, bez nektaru. Kvete v květnu a červnu, plodem je řídce chlupatá tobolka.

Poznámka: Ve sterilním stavu snadno zaměnitelný za jiné druhy orchidejí, např. kruštíky nebo okrotice. Dobrým odlišovacím znakem je odění listů (brvité nebo krátce chlupaté), výše uvedené taxony mají listy lysé.

       -cypripedium_calceolus-cely.jpg -cypripedium_calceolus-cely1.jpg

Jeho biotopem jsou stinné i prosvětlené listnaté lesy, většinou habrové doubravy a bučiny s řídkým bylinným podrostem, paseky, křovinaté stráně, lesní lemy, vzácněji i louky. Dočasně dokáže přežívat i ve smrkových lesích po obměně lesních dřevin. Je výrazně vápnomilným druhem a roste často na vápencích a opukách na humózních, živinami chudších půdách.

       -cypripedium_calceolus-lodyha.jpg -cypripedium_calceolus-listy.jpg

Težiště výskytu druhu je v mezofytiku, kde byl nejhojněji rozšířen ve východních Čechách a v přilehlé části Moravy, dále na střední Moravě, na Znojemsku a v Bílých Karpatech, v termofytiku pak častěji ve Džbánu, východním Polabí a v prostoru Jihomoravské pahorkatiny. Dnešní rozšíření tomu dřívějšímu víceméně odpovídá s tím, že došlo k rapidnímu poklesu počtu lokalit. Patří k zákonem chráněným, silně ohroženým druhů (C2 t, §2), je chráněn i soustavou Natura 2000, kde je uveden ve Směrnici o stanovištích (příloha II a IV) a většina jeho lokalit je pravidelně monitorována. Chráněn je také mezinárodnímu úmluvami.

       -cypripedium_calceolus.jpg -cypripedium_calceolus1.jpg

Na Prostějovsku dnes druh není znám. Několik historických údajů se vztahuje k Javoříčskému krasu (Vojtěchov), potom k Šebetovu (1836) a k Nectavskému údolí (1955). V tomto prostoru je pak jeho znovunalezení nejvíce pravděpodobné. Nejbližší recentní lokality leží těsně za hranicí okresu v NPR Špraněk, dále u Jevíčka, Hradce nad Svitavou a v Moravském krasu.

 

Fotografováno: 22.5. 2005, Bučovická pahorkatina – NPR Strabišov–Oulehla a PR Hašky; 17.6. 2010 a 18.5. 2012, Českomoravská vrchovina – Bolešín, EVL Dědkovo

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář