suchopýr širolistý
Eriophorum latifolium Hoppe – suchopýr širolistý
Vytrvalá, řídce trsnatá bylina bez výběžků s krátce větveným oddenkem. Lodyha je přímá, po celé délce trojhranná, s čárkovitými, 3–7 mm dlouhými listy. Jsou ploché s krátkou trojhrannou špičkou. Klásky jsou dlouze stopkaté v počtu 2–12, nicí, s trojhrannými drsnými stopkami. Listeny jsou velmi krátce pochvaté, po 2–3, zdéli klásků, dole černé. Plevy jsou červeno až černohnědé, jednožilné.
Možné záměny: Dosti podobným, i když velmi vzácným druhem, také s drsnými stopkami klásků, je suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), který je celkově drobnější s plazivým oddenkem a plevy má mnohožilné, žlutavě až zelenavě hnědé. Běžnější suchopýr úzkolistý se odlišuje hladkými stopkami klásků, plazivým oddenkem a oblým, pouze v horní části trojhranným stonkem.
Roste na slatinných loukách, prameništích a mezotrofních rašeliništích na místech s trvale vysoko položenou hladinou spodní vody. Půdy vyžaduje mokré, humózní, zásadité, často na vápenci. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace oligotrofních stojatých vod s ostřicí přioblou asociace Caricetum diandrae řazené do svazu Magno-Caricion elatae (vegetace vysokých ostřic) a dále je diagnostickým druhem více asociací svazů Caricion davallianae (vápnitá slatiniště) a Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis (slatiniště s kalcikolními a kalcitolerantními rašeliníky).
Na území ČR dříve častější druh, dnes díky vazbě na velmi ohrožené biotopy vzácný až lokálně roztroušený druh. Nejvíce lokalit najdeme v Bílých Karpatech, kde je jeho výskyt vázán na bazická prameniště na flyši. Chybí v suchých a v člověkem intenzívněji využívaných oblastech. V Červeném seznamu je druh uveden v kategorii silně ohrožený, zákonem chráněný překvapivě není (C2 t).
Na Prostějovsku velmi vzácný druh s jedinou recentní lokalitou na slatinné loučce na Kladecku v nivě potoka Bělá, kde roste několik trsíků. Další nejbližší lokalita se nachází v Boskovicích v mokřadech vzniklých v prostoru bývalé Hurábovy cihelny. Existuje ale více historických údajů o výskytu druhu ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny: Kincl (1975) ho uvádí u Molenburského potoka nedaleko Vysočan a u rybníka severně Otinovsi; Řehořek (1972) publikoval své nálezy (většinou ale staršího data) z údolí Bělé u Kořence, pod dolním rybníkem u Pavlova a u silnice k Bukové, v Podivení a pod prameny Úsobrnky u H. Štěpánova, u Sklené Huti a u pramenů potůčku západně Protivanova, u Bukové, pod Horním rybníkem u Suchého a z údolíčka západně od Okrouhlé. Dvě lokality jsou doloženy herbářovým sběrem V. Kavky (1959-1960) a uloženy v herbáři Muzea Prostějovska v Prostějově. Jde o rašeliniště na Pavlovských mokřadech a o mokrou louku pod vodárnou u H. Štěpánova.
Fotografováno: 18.6. 2006, Bílé Karpaty – PP Hrnčárky; 1.6. 2006 a 4.5. 2012, Bouzovská pahorkatina – údolí Bělé a 4.6. 2012, Malá Haná – Boskovice, bývalá Hurábova cihelna
