suchopýr úzkolistý
Eriophorum angustifolium Honck. - suchopýr úzkolistý
Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem z čeledi Cyperaceae – šáchorovité. Lodyha je vysoká 20–40 cm, světleji žlutá, oblá, v horní části hranatá. Lodyžní listy vyrůstají od báze lodyhy široké jen několik milimetrů, horní listy jsou prodloužené ve špičku a jsou často červeně naběhlé. Květenství (kružel) je tvořeno několika stopkatými klásky (stopky jsou hladké). Kvete poměrně nenápadně, daleko nápadnější je bílý chmýr objevující se po odkvětu. Kvete od května do července.
Záměny: Nejpodobnějším, avšak daleko vzácnějším druhem je suchopýr širolistý, který se liší tupě trojhrannou lodyhou, trsnatějším oddenkem a především drsnými stopkami klásků (jsou pokryté drobnými papilkami). Drobné papily na stopkách klásků má z našich druhů ještě suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), který je ale velmi vzácný, celkově drobnější a má plazivý oddenek.
Je druhem slatinných a rašelinných luk, rašelinišť, okrajů rybníků a dalších mokřadních biotopů s vysokou hladinou spodní vody. Roste zejména na silně zamokřených, kyselých půdách. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem řady asociací svazů Sphagno-Utricularion (vegetace oligotrofních tůní s bublinatkami), Magno-Caricion elatae (vegetace vysokých ostřic), Caricion davallianae (vápnitá slatiniště), Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis (slatiniště s kalcikolními a kalcitolerantními rašeliníky), Caricion canescenti-nigrae (mírně kyselé rašeliniště a rašelinné louky) a Sphagnion cuspidati (vegetace vrchovištních šlenků).
Je boreálním druhem rostoucím v celé Evropě (s těžištěm výskytu v severněji ležících částech), v Asii a Severní Americe. V ČR se vyskytuje roztroušeně, místy až hojně od nížin (zde vzácně) do hor, nejhojněji pak ve středních a vyšších polohách. Výraznější absence jsou v suchých územích (např. jižní Morava, Podkrušnohoří) s nedostatkem vhodných biotopů.
Na Prostějovsku roztroušeně se vyskytující druh vázaný na výše položená a chladnější místa (především Drahanská plošina), v teplém a suchém podhůří Drahanské vrchoviny je vzhledem k nedostatku vhodných biotopů velmi vzácný nebo chybí, podobně jako na Hané, kde téměř všechny vhodné biotopy (slatinné a vlhké louky) byly v minulosti zničeny.
Fotografováno: Drahanská vrchovina, 5.5. 2006 a 12.6. 2010 – Horní Štěpánov, PR Uhliska a 11.6. 2006 – Skřípov, PP Skřípovský mokřad
