Jdi na obsah Jdi na menu
 


suchopýrek alpský

25. 11. 2014

Trichophorum alpinum (L.) Pers. - suchopýrek alpský

Vytrvalá, hustě trsnatá, šedozelená bylina s krátkým oddenkem bez výběžků. Lodyha je přímá, 10–30 cm vysoká, trojhranná, v horní části drsná. Listy jsou redukované v dlouhé, šedožluté pochvy, jen horní list má krátkou, kolem 1 cm dlouhou čepel. Klásek je jen jeden, vrcholový, kopinatý nebo eliptický. Plevy jsou podlouhle vejčité, tupé, žlutohnědé, se zelenou střední žilkou. Po odkvětu vytvářejí chloupky z okvětí, dlouhé až 2,5 cm, na klásku nápadný bílý chomáček. Plodem je lesklá, tmavohnědá nažka.

-trichophorum_alpinum-cely.jpg -trichophorum_alpinum-cely1.jpg

Možné záměny: Náš druhý druh rodu Trichophorum, suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum) se odlišuje hladkou a oblou lodyhou a krátkými chloupky v okvětí, které netvoří bílý chomáček.

-trichophorum_alpinum.jpg -trichophorum_alpinum1.jpg

Je druhem poměrně striktně vázaným na rašeliniště (přechodová rašeliniště i vrchoviště), roste ještě na mokvavých skalkách (kary). Po fytocenologické stránce se uplatňuje ve vegetaci nevápnitých subalpínských pramenišť svazu Swertio perennis-Dichodontion palustris, kde je diagnostickým druhem pro asociaci Swertietum perennis. Je velmi významnou součástí vápnitých slatinišť (sv. Caricion davallianae), kde je diagnostickým druhem v as. Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae (vápnitá nepěnovcová slatiniště s vysokými ostřicemi) a slatinišť s kalcikolními druhy (sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis), konkrétně je diagnostickým druhem minerálně bohatých slatinišť as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii a Capylio stellati-Trichophoretum alpini. V neposlední řadě je diagnostickým druhem vegetace zrašelinělých pramenišť hercynských karů as. Bartsio alpinae-Caricetum nigrae (v rámci sv. Caricion canescenti-nigrae).

-trichophorum_alpinum-detail.jpg -trichophorum_alpinum-detail1.jpg

Na území ČR vzácný druh vyskytující se jen v několika oblastech. Jedná se především o nejvyšší polohy Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Šumavy. Více lokalit je ještě ve Žďárských vrších, jižních Čechách a jihozápadní části Českomoravské vrchoviny včetně Jihlavských vrchů, ojediněle i jinde. Řada lokalit zanikla v minulosti při odvodnění a likvidaci rašelinišť a rašelinných luk. Zákonem chráněný, silně ohrožený druh naší květeny (C2 b, §2).

Fotografováno: 15.7. 2009, Jihlavské vrchy – Jihlávka, PR Rašeliniště Kaliště a 12.6. 2012, Českomoravská vrchovina – Dušejov, PR Rašeliniště Chvojnov

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář