tořič včelonosný
Ophrys apifera Huds. – tořič včelonosný
Rod Ophrys L. – tořič z čeledi Orchidaceae – vstavačovité zahrnuje něco přes 100 druhů, jejichž těžiště výskytu je ve Středozemí. Na našem území se vyskytují pouhé tři druhy.
Tořič včelonosný je vytrvalá, nejčastěji 18–35 cm vysoká bylina se dvěma kulovitými hlízami. Lodyha je přímá, oblá, lysá. Přízemní listová růžice je 2–5listá, vyrůstající z dceřinné hlízy na podzim, přezimující, v době květu pak již zaschlá. Dolní lodyžní listy jsou v počtu 2–3, růžicovitě sblížené, kopinaté, 5–13 cm dlouhé a 1–3 cm široké, nad nimi jsou pak ještě 2–4 menší listy, na bázi objímavé. Klas je poněkud jednostranný, 3–14 cm dlouhý, 2–10květý, s listeny světle zelenými, delšími než květy. Vnější okvětní lístky jsou téměř do jedné roviny rozestálé až dozadu směřující, eliptické až podlouhle vejčité, vyduté, na okrajích mírně podvinuté, lysé, bělavé, růžové až nachové, zeleně žilkované. Postranní vnitřní často dopředu směřující, tvarově variabilní, nejčastěji jsou podlouhle kopinaté, na okraji podvinuté, světle chlupaté, zelené, často narůžověle až žlutavě naběhlé. Pysk je kratší než vnější okvětní lístky, směrem k vrcholu břichatě vyklenutý, trojlaločný, hustě porostlý žlutohnědými a kaštanově hnědými chlupy, tmavohnědě nachový, při bázi s žlutohnědou, lysou, žlutě lemovanou skvrnou. Střední lalok pysku je značně větší než laloky postranní. Sloupek je šikmo vzhůru směřující, 6–10 mm dlouhý, na vrcholu s prodlouženou, tenkou, esovitě prohnutou a dopředu směřující špičkou. Brylky jsou dlouze a tence stopkaté, světle žluté. Kvete od konce května do začátku července, plodem je tobolka.
Možné záměny, poznámka: Na našem území nejsou z určováním tohoto druhu problémy. Podobný tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holoserica subsp. holubyana) se snadno odliší pyskem stejně dlouhým nebo delším jak okvětní lístky, na jehož konci je širší než dlouhý, vzhůru obrácený, obvykle zubatý přívěsek. Liší se také ve stavbě sloupku, který je zakončen rovnou, ± dolů směřující krátkou a širokou špičkou.
Daleko větší obtíže působí určování tořičů v oblasti Středomoří. Taxony jsou velmi variabilní, kříží se, a také taxonomické pojetí jednotlivých druhů se u řady autorů určovacích příruček velmi liší.
Roste na výslunných, často krátkostébelných trávnících s neúplně zapojeným bylinným patrem, na křovinatých stráních a v lesostepích. Významnou roli na lokalitách hraje pravděpodobně existence toulavého stínu. Vyžaduje hlubší, minerálně bohaté, vápnité, humózní půdy. Těžiště výskytu leží v suchých širokolistých trávnících (svaz Bromion erecti a Cirsio-Brachypodion pinnati).
Na našem území dříve velmi vzácný druh, který měl ca 10 lokalit v prostoru jihovýchodní Moravy. V posledních letech se objevují lokality stále nové. Pro tento druh je však typická výrazná meziroční fluktuace v početnosti, kdy jeden rok jsou na lokalitě desítky rostlin a druhý rok třeba žádná. Nejvíce lokalit dnes najdeme stále na jihovýchodní Moravě především v Bílých Karpatech, v širším okolí Ždánic, Hustopečí, lokálně i jinde (Zdounky, Zouvalka u Vyškova). Nověji byl nalezen také v okolí Štramberka u Nového Jičína. Roste také v Čechách, kde byl nedávno objeven na dvou lokalitách na Litoměřicku (Leská a Drahobuz). Nové nálezy budou pravděpodobně přibývat. Vyloučeno není také umělé šíření. Patří k zákonem chráněným, kriticky ohroženým druhům naší květeny (§1, C1r).
Fotografováno: 3.7. 2004, Slovensko – Strážovské vrchy, Slatina nad Bebravou; 16. 11. 2008 – Ždánický les, Ždánice a 6. 6. 2014, Bučovická pahorkatina – Rašovice, PR Mušenice
