třezalka čtyřkřídlá
Hypericum tetrapterum Fr. – třezalka čtyřkřídlá
Vytrvalá, obvykle 30–50 cm vysoká lysá bylina. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo i pod polovinou lodyhy větvená, výrazně čtyřkřídlá, na bázi červenohnědě naběhlá. Listy jsou ze srdčité báze poloobjímavé, většinou široce eliptické až někdy vejčité, nejčastěji 25–34 mm dlouhé a 12–20 mm široké, zpravidla tupé, kratší nebo zdéli lodyžních článků, většinou drobnými siličnými nádržkami hustě tečkované. Proti světlu prosvítají jen větší žilky spojené v řídkou síť. Hlavní větve květenství jsou řídké, koncové vidlany pak hustě směstnané. Květy dorůstají asi 10–15 mm v průměru. Kališní lístky jsou úzce kopinaté, zašpičatělé, celokrajné. Korunní lístky jsou vejčité 6–8 mm dlouhé, mírně nesouměrné, světle žluté, ve špičce žláznatě tečkované. Kvete od května do srpna, plodem je tobolka s řídkými podélnými žebry, která obsahuje světle hnědá semena.
Možné záměny, variabilita: Poměrně dobře poznatelný druh typický především výrazně křídlatou lodyhou a staženějším květenstvím. Nejpodobnějším druhem je třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), která se dále odlišuje pouze přisedlými listy, hustě síťovitou žilnatinou listu, řídkým květenstvím nebo hustě žebernatou tobolkou. Samotná variabilita na našem území není příliš velká. Častější rozdíly mezi populacemi jsou v charakteru květenství a šířce kališních lístků.
Roste na mokrých loukách, v příkopech, na prameništích, rašelinných loukách a různých typech mokřadů. Vyžaduje vlhké až mokré, živinami bohaté půdy. V některých oblastech dává přednost bazickým a minerálně silnějším substrátům. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastěji se uplatňuje ve vegetaci vlhkých pcháčových luk svazu Calthion palustris nebo bazifilní vegetace vlhkých narušovaných půd asociace Junco inflexi-Menthetum longifoliae.
Druh především termofytika a mezofytika, do oreofytika prakticky nezasahuje. Nejčastější výskyty byly zaznamenány v jihozápadních, středních a východních Čechách a na východní Moravě. Mimo tato území nepatří rozhodně k častým druhům a v řadě oblastí je vzácná nebo i chybí.
Na Prostějovsku patří k vzácným druhům a zdá se, že je její výskyt vázán téměř výhradně na podhůří Drahanské vrchoviny a Hanou. V roce 2019 byla nalezena celkem početná populace pod VN Plumlov na Hloučeli, Michal Gerža ji ověřil v PR Terezské údolí. Další uváděné výskyty jsou nověji neověřené. Uváděna je z Hrdibořických rybníků (Roleček 2005), Stražiska (Cigánek 2002) a Bukové (Albrecht 2000). Ještě starší údaj se vztahuje k Šubířovu (Faltys 1987). Recentních lokalit bude jistě více, ale určitě jde o druh, který v regionálním měřítku zasluhuje pozornost.
Fotografováno: 20. 6. 2007, Pardubicko – Horní Jelení, u rybníku Pětinoha a 26. 8. 2014, Českomoravská vrchovina – Jihlavsko, PR Chvojnov
