udatna lesní
Aruncus dioicus (Walter) Fernald – udatna lesní
[syn. Aruncus vulgaris Rafin.]
Rod Aruncus L. - udatna zahrnuje asi 8 druhů s těžištěm rozšíření ve východní Asii, do Evropy zasahuje pouze jediný druh.
Je to vytrvalá, statná, 70–200 cm vysoká bylina s přímou, lysou, v květenství řídce pýřitě chlupatou lodyhou. Listy jsou dlouze řapíkaté, v obrysu trojúhelníkovité, trojeně 2–3x zpeřené. Koncový lístek je poměrně dlouze, ostatní krátce řapíčkatě až ± přisedlé. Všechny lístky jsou široce až podlouhle vejčité, většinou protažené v dlouhou špičku, na okraji nestejnoměrně 2x ostře pilovité, lysé nebo řídce pýřitě chlupaté. Květy jsou v koncových, širokých a až 50 cm dlouhých jehlancovitých, na vrcholu převislých latách složených z mnoha dlouhých, úzkých klasovitých hroznů. Samčí laty jsou hustokvěté, samičí pak řidší. Korunní lístky jsou žlutavě až okrově bílé, pestíkové květy pak čistě bílé. Plody jsou podlouhlé měchýřky na nicích stopkách. Kvete od května do srpna. V našich podmínkách nezaměnitelný druh.
Roste ve stinných listnatých, smíšených i jehličnatých lesích (zejména suťových), v lesních roklích a žlebech, na křovinatých březích a v pobřežních vysokobylinných nivách lesních potoků a říček, na stinných zarostlých skalách, vzácněji na vlhkých pasekách a lesních loukách. Stanoviště jsou s vyšší vzdušnou vlhkostí, živinami bohatá, většinou na mělkých, kamenitých půdách. Fytocenologicky je diagnostickým druhem suťových lesů svazu Tilio-Acerion, asociace Arunco sylvestris-Aceretum pseudoplatani.
Na našem území souvisleji rozšířený druh především v chladném mezofytiku a oreofytiku, v níže položených územích je jeho výskyt omezen na oblasti s členitějším reliéfem, především na hluboce zaříznutá údolí a zalesněná údolí řek a potoků. Prakticky chybí na jižní Moravě. Některé lokality v nižších polohách jsou druhotné, jako následek zplanění ze zahrádek, kde se občas pěstuje jako okrasná trvalka. V Červeném seznamu je hodnocena jako druh vyžadující další pozornost (C4a).
Na Prostějovsku druh neroste, v rámci širšího regionu je velmi vzácný. Nejbližší lokalitu najdeme nad údolím říčky Bělé u Boskovic, kde je známa asi ze dvou mikrolokalit. Ojediněle je udávána i z Moravského krasu. Zajímavá je úplná absence ve žlebech Vojenského újezdu Březina, kde by mohla mít vhodné mikroklimatické podmínky.
Fotografováno: 29.5. 2009, Moravské Podhůří Vysočiny – Boskovice, nad údolím říčky Bělá a 27.6. 2012, Šumava – Hojsova stráž, údolí Bílého potoka
