violka nejmenší
Viola kitaibeliana Schult. – violka nejmenší
Jednoletá bylina s tenkým kořenem. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo při bázi chudě vzpřímenými lodyhami větvená, v době květu 3–10 cm, za plodu až 15 cm vysoká, hustě krátce pýřitá, neolysávající. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, s čepelí okrouhlou, asi 1 cm širokou, náhle staženou v řapík, vroubkovanou. Střední a horní lodyžní listy jsou přímo odstálé, kopisťovité až čárkovitě obkopinaté, zpravidla kratší než lodyžní článek, oddáleně vroubkované až oddáleně vroubkovaně pilovité, někdy až celokrajné, vždy tupé až zaokrouhlené, krátce pýřité. Palisty jsou přímo odstálé, nesouměrně dlanitosečné, krátce pýřité, postranní úkrojky čárkovité s koncovým úkrojkem podobným listu. Květní stopky jsou přímo odstálé, 2–5 cm dlouhé s listenci ca 1 cm pod květem. Kališní lístky jsou čárkovitě kopinaté až úzce trojúhelníkovité, s krátkými, do 1,5 mm dlouhými přívěsky. Koruny jsou kornoutovitě sevřené, do plochy se nerozevírající, smetanově bílé až světle žluté, později často dva horní lístky světle fialové. Korunní lístky jsou úzce obvejčité, dolní i s ostruhou 6–8 mm dlouhé, na ploše při ústí koruny s krátkými proužky chlupů. Palička čnělky při ústí bliznového otvoru nemá žláznatý výrůstek a pylová zrna s převahou pentakolpátních. Kvete v dubnu a květnu nevonnými květy, plodem je kulovitá tobolka.
Možné záměny, taxonomická poznámka: Určování violek není jednoduché. Nejpravděpodobnější záměna hrozí s dosti podobnou, běžnou violkou rolní, která se odlišuje do plochy rozevřenými květy, zpeřeně členěnými palisty se špičatým koncovým úkrojkem a ne zcela přímou, i za plodu hustě pýřitou lodyhou. Oba druhy by také měly mít odlišný počet chromozómů. Také podobná violka trojbarevná se odlišuje přítomností žláznatého výrůstku při ústí bliznového otvoru a převahou tetrakolpátních pylových zrn (mikroskop!).
Pod jménem Viola kitaibeliana bývá shrnován příbuzenský okruh taxonů, které nejsou doposud dostatečně prozkoumány. Typ druhu pochází z Maďarska a naše populace plně odpovídají jak populacím maďarským, tak slovenským.
Roste na prudkých výhřevných svazích na mělké obnažené půdě s hrubým vápencovým skeletem typu rendzina. Z pohledu fytocenologického se jedná společenstva svazu Festucion valesiacae (suché úzkolisté trávníky).
Na našem území roste spolehlivě pravděpodobně pouze na Pavlovských kopcích, kde byla denedávna známá jediná lokalita na svahu pod hradem Děvičky. V roce 2015 se podařilo objevit novou populaci na velmi podobném stanovišti pod skálou Martinka. V roce 2021 byla pak nalezena také na jihovýchodních svazích Děvína. Poněkud podobné rostliny, které byly nalezeny na Znojemsku, v okolí Moravského Krumlova nebo v Českém středohoří vyžadují další studium, ale pravděpodobně půjde o netypicky vyvinuté jedince violky rolní. Poprávu patří ke kriticky ohroženým, zákonem chráněným druhům naší květeny (CR, C1r, §1).
Fotografováno: 22. 4. 2015, Pavlovské kopce, NPR Děvín-Kotel-Soutěska – u skály Martinka
