violka písečná
Viola rupestris F. W. Schmidt subsp. rupestris
– violka písečná pravá
Drobný druh violky s pokrouceným oddenkem a lodyhou vysokou zpravidla 3–7 cm. Je oblá, krátce hustě pýřitě chlupatá, jen vzácně může být lysá. Listy jsou dlouze řapíkaté s čepelí přízemních listů široce vejčitou až okrouhle stlačeně vejčitou, do 2,5 cm v průměru. Je mělce vroubkovaně pilovitá až nezřetelně vroubkovaná, tupě špičatá až tupá, na bázi mělce srdčitá, tuhá, olysalá až roztroušeně pýřitá, na svrchní straně tmavozelená, na spodní světlejší. Hustě pýřitý řapík je vždy delší jak čepel. Palisty přízemních listů jsou kopinaté, třásnitě zubaté, brzy hnědnoucí. Podobné palisty jsou u lodyžních listů. Květní stopky jsou obvykle 1,5–4,5 cm dlouhé, nicí, v horní polovině, avšak pod ohybem s čárkovitými listeny. Květy jsou nevonné, ocelově modrofialové až růžovofialové, kvetoucí v dubnu a květnu. Ostruha je 2–4 mm dlouhá, bělavá, slabě narůžovělá nebo bělavě modrofialová.
Variabilita, možné záměny: Na našem území se vyskytuje pouze nominátní poddruh, který je v severní Evropě nahrazen subsp. relicta. Variabilita u našich populací se projevuje především v barvě koruny a odění. Objevují se také zcela lysé rostliny, ale vždy ve společnosti chlupatých jedinců.
Určování violek není úplně triviální, ale tento taxon obvykle nepůsobí zvláštní obtíže. Typická je drobným vzrůstem, drobnými a zpravidla stejně širokými a dlouhými listy, chlupatou květní stopkou a listeny umístěnými v horní polovině stopky. Vzhledem velmi podobná je Viola riviniana var. minor, na co je nutné při určování drobných violek myslet. Kříženci s Viola rupestris se nevyskytují naštěstí příliš často.
Roste na výslunných až polostinných svazích a skalách, v borových doubravách a borech často na bazickém podloží. Vyhledává písčité až štěrkovité, minerální půdy na bazických až neutrálních horninách. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace bazifilních kontinentálních borů asociace Festuco-Pinetum sylvestris v rámci svazu Festuco-Pinion sylvestris.
Vyskytuje se především v termofytiku s výjimkou východního Polabí a Bílých Karpat. V mezofytiku se objevuje zejména v územích s výskytem vápnitých substrátů. Nejvíce lokalit je známo v prostoru jižní a jihozápadní Moravy, významné nahloučení lokalit je na Svratecku na pomezí Jihomoravského kraje a Vysočiny. V Čechách je spíše vzácná s častějším výskytem ve střední a severozápadní části. V rozsáhlých územích tento taxon zcela nebo téměř chybí (západní Čechy, většina Českomoravské vrchoviny, severní a východní Morava. V Červeném seznamu je taxon po právu uveden mezi ohroženými druhy, zákonem chráněný však není (NT, C3).
Na Prostějovsku nemáme v současné době žádnou recentní lokalitu a chybějí i údaje historické. Ojedinělý údaj v dostupných databázích se vztahuje k okolí Náměště na Hané (Deyl 2000). Údaj je doložen herbářovou položkou, na které je však Viola riviniana a je ho tedy nutné považovat za chybný. Nejbližší doložený výskyt je u Drysic (1916 Čouka BRNU). Přesto výskyt např. na „kosířských“ vápencích není úplně vyloučený.
Fotografováno: 24. 4. 2008 a 8. 4. 2015, Moravské podhůří Vysočiny – Svratecko, NPP Švařec
