Jdi na obsah Jdi na menu
 


vrbina obecná

19. 2. 2014

Lysimachia vulgaris L. - vrbina obecná

Vytrvalá bylina z čeledi prvosenkovitých – Primulaceae s lodyhou vysokou 50–120 cm. Ta je přímá, oblá, velmi mělce brázditá, v horní části větvená, žláznatě pýřitá, zelená až světle rezavě hnědá. Listy jsou nejčastěji v 3–(4)četných přeslenech, na postranních větvích vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, na okraji podvinuté, na rubu žláznatě pýřité, na líci jen žláznaté, řapíkaté. Květenství je vrcholová, v obrysu kuželovitá lata s čárkovitými listeny. Kalich je asi 5 mm dlouhý, na okraji s oranžově červeným lemem a stopkatými žlázkami. Koruna je nálevkovitě zvonkovitá, světle zlatožlutá, v trubce někdy červeně naběhlá, korunní cípy mají na líci hojné žluté stopkaté žlázky. Kvete v červenci a srpnu, plodem je kulovitá tobolka.

 -lysimachia_vulgaris-cela.jpg -lysimachia_vulgaris-cela1.jpg

Možné záměny: Nejpodobnějším druhem je u nás nepůvodní, ale hojně pěstovaná vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata L.), která se liší květy v přeslenitém hroznu, listy zpravidla v 4četném přeslenu, korunními cípy bez lemu, kališními cípy na okraji žláznatě brvitými, tečkovanými listy, zlatožlutou korunou a červeně skvrnitou tobolkou.

 -lysimachia_vulgaris-kvet2.jpg -lysimachia_vulgaris-kvet1.jpg               -lysimachia_vulgaris-detail.jpg

Roste na vlhkých loukách, v pobřežních porostech podél potoků, řek a rybníků, ve vlhkých lemech křovin a lesů, v lužních lesích, olšinách a na lesních mokřadech. Půdy vyžaduje těžší, neprovzdušněné, chudé i živinami bohaté (snáší i vyšší dávky dusíku). Je světlomilným a polostinným druhem, ve stínu nekvete. Uplatňuje se v řadě typů mokřadní vegetace, je diagnostickým druhem vlhkých tužebníkových lad asociace Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae řazené do svazu Calthion palustris.

 -lysimachia_vulgaris-kvet.jpg  -lysimachia_vulgaris-listy.jpg

Vrbina obecná je poměrně hojným druhem na většině území naší republiky, zřejmě neroste v nejvyšších horských polohách v polohách nad 1000 m n.m.. Nižší frekvence výskytu je také v teplých a sušších územích termofytika (jižní Morava, Podkrušnohoří).

Na Prostějovsku hojný druh vlhkých, méně často kosených luk, tužebníkových lad, olšin a lesních pramenišť. Méně častá je v kulturní krajině Hané.

Fotografováno: 27.6. 2008 a 29.7. 2009, Drahanská vrchovina – Horní Štěpánov