zeměžluč okolíkatá
Centaurium erythraea Rafn subsp. erythraea – zeměžluč okolíkatá (z. lékařská) pravá
Dvouletá, někdy také jednoletá bylina s větveným hlavním kořenem a někdy prodlouženými, nevětvenými kořeny postranními. Lodyhy jsou jednotlivé nebo je jich několik, přímé, nejčastěji 20–40 cm vysoké, nezřetelně čtyřhranné až uzoučce křídlaté, asi od poloviny větvené. Listy jsou přisedlé, svěže zelené. Listy přízemní růžice jsou někdy už za květu zaschlé, obkopinaté až obvejčité, až 3 cm dlouhé, 3–5žilné. Lodyžní listy jsou podlouhle vejčité, úzce kopinaté až vejčitě kopinaté, obvykle 2–2,5 cm dlouhé, směrem vzhůru se zmenšující, 3–5žilné, vzácně 1–3žilné. Květenství je většinou zpočátku stažený, později volnější víceramenný vrcholík. Květy jsou 5četné (vzácně mohou být i 4četné), přisedlé nebo krátce stopkaté. Kalich je trubkovitý, obvykle 3–6,5 cm dlouhé s úzce čarkovitými až šídlovitými cípy, které jsou těsně přitisklé ke korunní trubce. Korunní cípy jsou vejčitě kopinaté až vejčité, 4–7 mm dlouhé, převážně jednožilné, růžové (vzácně bílé). Korunní trubka je 5–8,5 mm dlouhá, 1–1,5 mm široká, v ústí zúžená, bělavá. Tyčinky jsou volné, delší jak pestík. Čnělka je niťovitá, blizna zřetelně dvoulaločná. Kvete od června do září, plodem je nedokonale dvoupouzdrá tobolka.
Záměny, variabilita, poznámka: Z našich celkem tří druhů zeměžlučí nehrozí záměna s daleko drobnější, zpravidla jednoletou z. spanilou (Centaurium pulchellum), která nemá přízemní růžici listů a lodyhu má větvenou už od báze. Daleko podobnější je dnes velmi vzácná zeměžluč přímořská (Centaurium littorale), která má tenší a užší listy (čárkovité) a horní část lodyhy a listy pokryté drobnými papilami. Ekologicky je vázána na slaniska a minerálně bohatá mokřadní stanoviště.
Těžiště variability tohoto druhu je ve Středozemí, na našem území se vyskytuje pouze nominátní subspecie, u které jsou občas pozorovány odchylky v podobě prodlouženého kalicha. Podobně jako další odchylky např. ve tvaru listů nemají taxonomický význam. Horní části lodyh jsou sbírány jako oficiální droga (Herba centaurii). Účinnými látkami jsou hořké glykosidy a používá se jako součást léčivých čajů při zažívacích potížích, a také k výrobě žaludečních hořkých likérů.
Druh pasek, holin, okrajů lesních cest, úhorů a lesních lemů na minerálně bohatých, zásaditých až slabě kyselých, vysýchavých, dusíkem chudých půdách. Světlomilný druh ekotonálních, občas narušovaných stanovišť. Z pohledu fytocenologické není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastěji se s ní můžeme setkat ve vegetaci pasek a narušovaných lesních stanovišť třídy Epilobietea angustifolii a narušovaných společenstvech svazů Bromion erecti a Trifolion medii.
Náš nejčastější zástupce rodu. Roste roztroušeně až místy i hojněji na většině území s těžištěm výskytu v termofytiku a teplejším mezofytiku. V chladných a výše položených oblastech je daleko vzácnější podobně jako v územích s výraznou převahou silikátových hornin. Do oreofytika zasahuje jen velmi okrajově. Rozhodně nepatří k běžným druhům a byla zařazena do Červeného seznamu, do nejnižší kategorie ohrožení (LC, C4a).
Na Prostějovsku se jedná o roztroušený druh teplejšího podhůří Drahanské vrchoviny a navazujícího termofytika Hané (převážně Hanácká pahorkatina). Překvapivě vzácná je na Kladecku a pravděpodobně zcela chybí ve výše položených oblastech Drahanské vrchoviny.
Fotografováno: 10. 7. 2013, Hornosázavská pahorkatina – Havlíčkobrodsko, Šachotín a 7. 7. 2018, Moravské podhůří Vysočiny – Lančov, břeh Vranovské přehrady
