žluťucha orlíčkolistá
Thalictrum aquilegiifolium L. - žluťucha orlíčkolistá
Vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých – Ranunculaceae s přímou, 40–100 cm vysokou lodyhou. Ta je jednoduchá, v uzlinách mírně zprohýbaná, lysá, na bázi se zbytky listových pochev. Dolní a střední lodyžní listy jsou řapíkaté, 2–3x trojeně zpeřené, horní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé. Listy jsou na lodyze rovnoměrně rozložené. Řapíky listů jsou oblé nebo slabě žlábkovité. Lístečky čepele jsou okrouhlé nebo obvejčité, celistvé nebo vpředu trojzubé až 3–5laločné, tenké, po obou stranách zelené, lysé. Lata je vrcholová, mnohokvětá, většinou široce rozkladitá. Květní stopky jsou 10–20 mm dlouhé, okvětní lístky bledě zelené, fialové nebo i bílé, nitky tyčinek jsou fialové nebo bělavé, kyjovitě ztlustlé. Kvete od května do srpna, plodem je dlouze stopkatá nažka.
Možné záměny: Poměrně snadno poznatelný druh, od našich ostatních žluťuch se liší fialovými až bělavými, kyjovitě ztlustlými nitkami tyčinek, dlouze stopkatými a převislými nažkami.
Roste ve smíšených a listnatých lesích, na vysokohorských nivách, v suťových a lužních lesích, na údolních loukách a v pobřežních křovinách na humózních, vlhkých půdách. Po stránce fytocenologické se uplatňuje především v lesích svazu Fagion sylvaticae a Alnion incanae. Diagnostickým druhem je ve vegetaci subalpínských křovin s břízou karpatskou asociace Salici silesiacae-Betuletum carpaticae (v rámci svazu Salicion silesiacae) a ve vegetaci subalpínských havézových niv as. Ranunculo platanifolii-Adenostyletum alliariae (v rámci sv. Adenostylion alliariae).
Druh je rozšířen především ve vyšších a chladnějších polohách mezofytika a v oreofytiku, kde je lokálně hojný. V níže položených územích roste vzácně na klimaticky příhodných stanovištích. Ve více zkulturněných oblastech většinou chybí. V Červeném seznamu není uvedena.
Na Prostějovsku vzácnější druh, jehož výskyt je soustředěn do vyšších poloh Drahanské vrchoviny. Zde roste na vlhčích, nepříliš často kosených loukách, v břehových porostech potoků a v olšinách. Větší populace najdeme např. v PR Uhliska, PR Pod Švancarkou a v údolí Bělé na Kladecku. V teplých územích Drahanského podhůří a Hané téměř chybí.
Fotografováno: 6. a 7. 6. 2012, Drahanská vrchovina – Horní Štěpánov, PR Uhliska a PR Pod Švancarkou
