zvonovec liliolistý
Adenophora liliifolia (L.) A. DC. – zvonovec liliolistý
Rod Adenophora zahrnuje asi 60 druhů rozšířených především ve východní Asii. Na našem území se můžeme setkat pouze s tímto jediným druhem.
Jedná se o vytrvalou lysou, řidčeji pýřitou bylinu. Lodyha je 40–90 cm vysoká, podélně rýhovaná, válcovitá, nevětvěná. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, se srdčitě okrouhlou, hrubě pilovitou čepelí, brzy zasychající. Lodyžní listy jsou střídavé, pilovité až téměř celokrajné, svrchu lesklé, dolní v krátký řapík zúžené, ostatní klínovitou bází přisedlé, eliptické až kopinaté. Vonné květy vyrůstají v bohatých latách, řidčeji hroznech, jsou nicí, vonné, s tenkými květními stopkami. Kališní cípy jsou úzce trojúhelníkovité, zašpičatělé, jemně pilovité, rozestálé až vzpřímené. Koruna je široce zvonkovitá, asi tak stejně široká jako dlouhá, bledě modrá nebo vzácně bílá. Čnělka je až 2x delší jak koruna. Kvete v červnu a červenci, plodem je hruškovitá tobolka s rezavě hnědými semeny, která se šíří větrem.
Možné záměny: Druh je natolik typický, že záměna s jiným druhem není pravděpodobná. Nejpodobnější jsou některé druhy zvonků (Campanula ssp.), které se odlišují daleko kratší čnělkou, která jen o málo přesahuje délku koruny (nebo je stejně dlouhá) a nevonnými květy.
Je druhem světlých subxerofilních doubrav a křovin, nejčastěji se jedná o světlé bezkolencové doubravy s přechody k mochnovým doubravám nebo dubohabřiny. Vyžaduje středně hluboké až hluboké půdy jak na silikátech, tak na vápencovém podloží. Z pohledu fytocenologického není druh pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastěji se uplatňuje ve vegetaci acidofilních teplomilných doubrav svazu Quercion petraeae, konkrétně ve vegetaci teplomilných doubrav s druhy bezkolencových luk asociace Melico pictae-Quercetum roboris.
Celkové rozšíření zvonovce zahrnuje střední a východní Evropu, západní Asii a severozápadní Turecko. Naše území se nachází na hranici jeho areálu a býval zde vždy vzácný. Většina lokalit se nacházela v Českém termofytiku, ojedinělé i jinde. Pravděpodobně jich nebylo o moc víc jak 20. V současné době patří k velmi vzácným druhům, který se vyskytuje na posledních šesti lokalitách. Vyskytuje se v Českém krasu NPR Karlštejn, PR Karlické údolí), ve Džbánu u Bilíchova, v Českém středohoří na Babinských loukách, u Městce Králové u Žehuně a u Jaroměře v lese Vražba. Poprávu patří ke kriticky ohroženým, zákonem chráněným druhům naší květeny (CR, C1b, §1). Je současně také evropsky významným druhem, pro který byly vyhlášeny evropsky významné lokality (EVL) a většina lokalit je tak územně chráněna. V roce 2024 bylo zjištěno v celé ČR asi 530 trsů zvonovce. Jako pro jeden z mála takto vzácných druhů byl zpracován záchranný program, který je dostupný zde: https://www.zachranneprogramy.cz/zvonovec-liliolisty/zachranny-program-zp/.
Na Prostějovsku druh neroste. Historické údaje se týkají stávajícího VÚ Březina, a to konkrétně Ferdinandska, kde druh uvádí Skřivánek a měl by být doložen herbářovou položkou (Skřivánek 1915 BRNM). V jeho článku Květena okresu vyškovského se pak můžeme dočíst, že se jednalo o spontánní, tedy nepůvodní a přechodný výskyt.
Fotografováno: 29. 7. 2015, Hradecké Polabí – Habřina, PP Vražba
