ČSOP ZO Hořepník

-- niva Úsobrnky u Horního Štěpánova --

Říčka Úsobrnka pramení asi 2 km JV od obce Horní Štěpánov v nadmořské výšce kolem 650 m.  Na prameništi bylo vyvinuto malé vrchoviště s dominancí rašeliníků a sítiny kostrbaté (Juncus squarrosus). Nechyběla samozřejmě rosnatka okrouhlolistá, vyskytoval se zde také hořec hořepník a mečík střechovitý. Dnes je tato plocha nad silnicí tvořena kulturní odvodněnou loukou lemovanou odvodňovacími příkopy. Dřívější bohatost lokality upomíná jen několik trsů upolínu nejvyššího (Trollius altissimus) v mělkém příkopu kousek od silnice.

Vodní tok dále protéká mělké údolí až k Hornímu Štěpánovu a je po celé této délce „úspěšně“ upraven (napřímen a zahlouben). Louky jsou sice podmáčené, ale spíše kulturní, částečně kosené. Místy ale dochází k postupnému „zkvalitňování“ porostů a nehnojené plochy bývají i docela květnaté. Za zmínku stojí ploška kousek nad nově vybudovaným rybníkem, kde přežilo několik trsů ostřice odchylné (Carex appropinquata) a narušovaná ploška u nového rybníčku s početnou populací ostřice rusé (Carex flava s. str.).

Na východním okraji obce byla počátkem 90. let 20. století plánována výstavba malé vodní nádrže, ale došlo pouze k vybagrování materiálu a poté došly peníze. Dnes je plocha zarostlá náletovými dřevinami a dochází zde k ukládání komunálního odpadu.

Velmi zajímavou lokalitu najdeme v místech, kde Úsobrnka teče asi 100 m po štětované cestě. Už samotný biotop podmáčené cesty je zajímavý a ojedinělý. Zde před asi 20 lety našel prostějovský botanik Petr Albrecht silně ohroženou  a nenápadnou bařičku bahenní (Triglochin palustre), která zde roste na jediné lokalitě na celé Drahanské vrchovině. Počet kvetoucích jedinců kolísá a v posledních letech (2008 - 2011) nebyl žádný kvetoucí pozorován.

Velmi pěkná bývala také louka pod cestou, která byla pravidelně kosená 2 – 3 x ročně a často přeplavovaná při jarních zvýšených průtocích. Při jedné povodni došlo k naplavení kamenů z koryta do louky a změně směru toku vody. Tím pádem došlo k celkovému trvalému podmáčení plochy a louka přestala být kosena. Ještě dnes zde najdeme populaci ostřice odchylné, kozlíku dvoudomého a šťovíku vodního, ale původní květnatá louka z fotky z roku 2005 (vlevo nahoře nad odstavcem) je minulostí. V roce 2011 byla větší část louky opět pokosena z prostředků Programu péče o krajinu.

Další část toku je oplocená a tvoří dnes pastvinu pro koně a jiná zvířata. Jedinečná je ale v tom, že zde můžeme vidět poslední zbytek meandrujícího koryta s roztroušenými olšemi v té podobě, která byla k vidění v celém horním toku do konce 60. let 20. století. Tento úsek byl ovšem v roce 2011 nešetrně prohlouben a bylo také poničeno blízké okolí. Poté se potok dostává do intravilánu obce, kde jsou jeho břehy vydlážděny. Pod obcí se potok a posléze malá říčka stává zase přírodním tokem a prolamuje se Úsobrnským údolím do prostoru Malé Hané k Jevíčku.

                       stav v roce 1953                                     stav v roce 2006

Závěrem: Horní tok Úsobrnky byl kolem roku 1970 poměrně drasticky v rámci meliorací odvodněn a změněn charakter krajiny. Řada odvodňovacích prvků již dnes nefunguje. Pokud budou louky i nadále koseny a nebudou snahy o opravy zazemněných odvodňovacích kanálů a drenáží, pak by se díky přirozenému procesu mohla kvalita porostů opět zlepšovat. Mozaikovitý charakter krajiny s pestrou směsicí lučních porostů a meandrujícího potůčku s roztroušenými olšemi, který existoval ještě tak před 50 lety, se ale samozřejmě nikdy nevrátí.