Otinoveské louky u Otinovsi
- Otinoveské louky -
Otinoveské louky, které leží západně od Otinovsi, jsou posledním větším komplexem zachovalých podmáčených luk lemující potok Bílá voda. Charakterem významný biokoridor luk, křovinných lemů a drobných lesních porostů v rámci místního ÚSES spojující lesy vrcholové části Drahanské vchoviny s významným velkým biocentrem vojenských lesů. Z významnějších druhů ptáků jsou zde k vidění čáp černý i čáp bílý, chřástal polní, jestřáb obecný. Z rostlin jsou zde velmi bohaté populace upolínu nejvyššího (Trollius altissimus), dále srpice barvířská (Serratula tinctoria), čertkus luční (Succisa pratensis), violka bahenní (Viola palustris), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), na Drahanské vrchovině výskytem vzácnější řebříček bertrám (Achillea ptarmica) a rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum).
V posledním desetiletí došlo k neobhospodařování části lučních pozemků. Přesto se na převážné části zachovaly mokřadní biotopy blízké přirozeným, s podrosty ostřic v délce přibližně dva kilometry.Snahy o rekultivaci ztroskotaly na nepropustných jílových vrstvách, které zabraňovaly průsaku vody do napřímeného zahloubeného koryta hlavní vodoteče. Louky byly pravděpodobně v minulosti hnojeny, a to přispělo k vyhynutí vstavačovitých rostlin. Přesto kvalita rostlinných společenstev v některých částech tohoto území je nadále dost dobrá. Výhledově je ovšem nejisté, zda se podaří zastavit pomalé znehodnocování této přírodní enklávy. Vlivem lidské činnosti nebo nečinnosti dochází k málo kvalitnímu obhospodařování lučních pozemků, eutrofizaci vinou splachů z polí, navážení komunálního odpadu do podmáčených depresí a také k nevhodnému vysazování smrkových porostů do vyvýšených břehů nivy Bílé vody. Je zarážející, že v nedávné minulosti byly vyhlášeny jako zvláště chráněné uzemí velké plochy kulturních luk v údolí Velké Hané. Kvalitní a přírodně hodnotné Otinoveské louky, které jsou jen několik kilomerů vzdáleny, postupně degradují. Lze jen doufat, že budoucnost přinese lepší vyhlídky.
rozrazil dlouholistý
Závěr: V této části Drahanské vrchoviny, která se již velmi blíží Moravskému krasu, byla většina lokalit také zlikvidována v rámci meliorací. I tyto louky nesou stopy této činnosti, ale na několika místech si zachovaly pestrou druhovou garnituru. Pokud do budoucna vydrží obhospodařování těchto lokalitv podobě kosení a nehnojení, bude zajištěna hlavní podmínka existence těchto cenných lučních porostů.