ČSOP ZO Hořepník

údolí Bělé u Horního Štěpánova – Žleb

Lokalita se nachází na jihozápadním okraji Horního Štěpánova nad místem, kde říčka Bělá opouští náhorní plošinu Drahanské vrchoviny a teče zalesněným údolím směrem k Vratíkovské přehradě. V tomto údolíčku najdeme několik staveb, z nichž nejnápadnější je bývalý mlýn.

Historie údolíčka je zajímavá. Dříve se zde vyskytovala pestrá mozaika vlhkých a podmáčených luk střídaná suššími smilkovými loukami s roztroušenými solitérními olšemi. Bohatou populaci zde měla vachta trojlistá (Menyathes trifoliata). Nad mlýnem byl postaven menší rybník, který byl zásobován vodou z říčky Bělá prostřednictvím náhonu, jehož stopy jsou dnes na okraji lesa ještě patrné. Pro ilustraci doplňujeme situaci území, jak byla vymapována na starých vojenských mapách a porovnání leteckých snímků z let 1953 a 2010.

                                           rok 1750                                                                     rok 1850
© 1^st (2^nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

                                        rok 1953                                                                     rok 2010

V horní části údolí (pod vodojemem) navazující na PR Uhliska najdeme fragmenty střídavě vlhkých až podmáčených luk s výskytem zbytkových populací kosatce sibiřského (Iris sibirica), hladýše pruského (Laserpitium prutenicum), srpice barvířské (Serratula tinctoria) a šťovíka vodního (Rumex aquaticus). Podél zregulovaného koryta roste devětsil lékařský (Petasites albus). Navazující partie údolí jsou dnes po rozsáhlých pozemkových a terénních úpravách tvořeny mělkým údolím se zbytkem starého meandrujícího koryta potůčku. Bělá teče při hranici nivy a nese výrazné stopy regulace. Větší část nivy byla donedávna pravidelně kosena, ale poté, co již tráva jako krmivo nebyla potřeba, byla lokalita z větší části zalesněna smrkem. V této partii se zachovaly zbytky vlhkých luk s přechodem do luk smilkových s ještě hojným výskytem světlíku lékařského (Euphrasia rostkoviana) a několika jedinci prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Na travnaté cestě se pravidelně objevuje také ohrožený světlík větvený (Euphrasia nemorosa).

zalesnění probíhalo od poloviny 90. let 20. století
 

Nejcennějším biotopem, který ve „Žlebě“ zůstal zachován, je smilková, nízkostébelná, dosud pravidelně kosená louka, s bohatou populací silně ohroženého všivce lesního (Pedicularis sylvatica) a dalšími druhy typickými pro toto stanoviště jako je vítod obecný (Polygala vulgaris), violka psí (Viola canina), smilka tuhá (Nardus stricta), čertkus luční (Succisa pratensis) a kostřava vláskovitá (Festuca filiformis). Velmi vzácně zde roste také ohrožený hladýš pruský (Laserpitium prutenicum).

 porost všivce lesního

Na závěr:
I tato loučka byla z větší části zalesněna (stejně jako okolní louky v nivě Bělé). Díky zásahu městského úřadu v Konici bylo s vlastníkem domluveno odstranění smrčků a zajištěno pravidelné kosení. Na tom je závislá i další budoucnost všivce, který je na pravidelném kosení a drobné disturbanci lokality existenčně závislý. Jedná se o poslední populaci všivce lesního v okolí Horního Štěpánova.