ČSOP ZO Hořepník

-- přírodní památka Dolní Vinohrádky --

Dolní Vinohrádky patří k nejstarším chráněným územím na Prostějovsku. Jako Státní přírodní rezervace bylo území vyhlášeno již v roce 1952 k ochraně rostlinných společenstev. Ta měla být zabezpečena zákazem v podstatě jakékoli činnosti v chráněném území. Celkem pochopitelně původně snad suché trávníky zarostly keři a stromy, a řada druhů rostlin z území vymizela.

Nejprve ještě několik základních informací. Přírodní památku najdeme asi 4,5 km jihozápadně od centra Prostějova. Geologickým podkladem území jsou kulmské droby vesměs překryté sprašovými hlínami. Z pohledu fytogeografického leží lokalita v Panonském termofytiku, ve fytochorionu 21a. Hanácká pahorkatina, i když hranice s Drahanským podhůřím (71c.) vede hned za kopcem. Reliéf území je mírně svažitý s četnými hlubšími zářezy ve sprašovém pokryvu.

Lokalita je dnes z větší částí zarostlá náletovými, vesměs listnatými dřevinami. Častější je bříza bělokorá (Betula pendula), vrba jíva (Salix caprea), javor babyka (Acer campestre), místy také trnovník akát (Robinia psedacacia). Z keřů je častá líska obecná (Corylus avellana), brslen evropský (Euonymus europaea), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), svída krvavá (Cornus sanguinea) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). Ve východní části území je zachován zbytek sadu s ovocnými dřevinami.

Podrost zarostlé části je tvořen nejčastěji válečkou lesní (Brachypodium sylvaticum), častý je také černýš hajní (Melampyrum nemorosum), ostřice prstnatá (Carex digitata) a konvalinka obecná (Convalaria majalis), méně často pak ostřice horská (Carex montana) a ostřice Micheliova (Carex michelii). Po okrajích je hojný řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) a ruderální tořice japonská (Torilis japonica).

Je zde vůbec něco zajímavého? Ano, skoro všude se dá najít něco zajímavého. Za prvé jde o výskyt silně ohrožené višně křovité (Prunus fruticosa), i když těsně za hranicí chráněného území u přístupové pěšiny. Potvrzen zde byl také silně ohrožený hořec křížatý (Gentiana cruciata), ale jde o pouhý jediný trs. V podrostu se dále vyskytuje zajímavá populace kruštíků (Epipactis sp.), jejichž konečné určení je předmětem dalšího studia. Dále se zde vyskytují některé teplomilné, v regionu vzácnější prvky, jako je čistec přímý (Stachys recta), prvosenka jarní (Primula veris) a zvonek klubkatý (Campanula glomerata). Uváděn je také výskyt vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia). Posledním druhem, který si zaslouží zmínku, je smldník alsaský (Peucedanum alsaticum). Tento druh dobře vymezuje hranici termofytika a na Prostějovsku je znám jen z těch nejteplejších částí.

Je tradováno, že hlavním důvodem vyhlášení chráněného území byl výskyt lýkovce vonného (Daphne cneorum). Ve vyhlašovací dokumentaci o něm zmínka není a není nám známý ani herbářový doklad. Pochopitelně zde jeho dřívější výskyt není možné vyloučit. Nejbližší recentně známá lokalita se nachází asi 6 km vzdušnou čarou. Uváděna je z této lokality také škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), jejíž výskyt je doložen i herbářovou položkou. Naposledy je zde její výskyt zmiňován Trávníčkem (1994), tak výskyt tohoto druhu není možné vyloučit ani dnes.

Na závěr:

Území bylo kdysi možná daleko cennější než je dnes. Z pohledu botanického není ničím až tak výjimečné, aby bylo chráněno formou přírodní památky. Na druhou stranu je to území s vyšší ekologickou hodnotou než navazující intenzívně využívaná zemědělsky krajina, i když zde nic mimořádného neroste ani nežije (i když o zvířátkách toho zde ale moc známo není).