PR Kněží hora
- - přírodní rezervace Kněží hora - -
Přírodní rezervace Kněží hora byla vyhlášena v roce 1989 v katastrálním území Krumsín na rozloze 8,5 ha, leží v nadmořské výšce 300–320 m. Jedná se o celkem výrazný kopec zvedající se nad údolí zmeliorovaného Křenůvského potoka. Z fytogeografického pohledu se lokalita nachází na hranici termofytika (21a. Hanácká pahorkatina) a mezofytika (71c. Drahanské podhůří). Klimaticky patří k mírně teplé klimatické oblasti – MT11. Geologickým podkladem jsou kulmské droby, v nižších partiích překryté spraší, a v malé míře v okolí Křenůvského potoka to jsou nivní kvartérní sedimenty.
Ve vyhlašovací dokumentaci se toho mnoho nedočteme. Údajně se jedná o území s velkou druhovou pestrostí s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Jaký je současný stav přírodní rezervace? Asi polovina chráněného území je pokryta lesem, a to vesměs přirozenější druhové skladby s výjimkou maloplošné výsadby jehličnanů. Zbytek území tvoří jak sušší, druhově chudší louky (na J svahu kopce), tak vlhké louky v nivě Křenůvského potoka. Do území částečně spadají křovinaté meze a také část pole.
Lesy by se daly z větší části přiřadit k dubohabřinám až kyselým doubravám. Jsou poměrně stinné, a vzhledem k výskytu na severním svahu kopce, tak i vlhčí a druhově chudé. V bylinném patře převládají acidofyty a kapradiny. Daleko zajímavější je JZ orientovaný, poměrně prudký svah, vrcholová partie kopce a horní hrana bývalého lomu. Zde je vyvinuta rozvolněná teplomilná acidofilní doubrava s ostřicí nízkou (Carex humilis), ostřicí Micheliho (Carex michelii), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), lněnkou lnolistou (Thesium linophyllon), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), chrpou chlumní (Centaurea triumfettii), řimbabou chocholičnatou (Tanacetum corymbosum), bělozářkou větevnatou (Anthericum ramosum), mochnou bílou (Potentilla alba) a lilií zlatohlavou (Lilium martagon). Vzácně zde najdeme i kociánka dvoudomého (Antennaria dioica) a jeden trs medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum).
Suchá louka na J až JZ svahu je druhově chudá bez význačných druhů. Na sprašových mezích na okraji rezervace roste dosti často modřenec chocholatý (Muscari comosum). Vlhká louka v nivě potoka je o něco zajímavější s hojným výskytem ocúnu jesenního (Colchicum autumnale), prvosenky jarní (Primula veris), v mokřině pod svahem roste ojediněle ostřice trsnatá (Carex cespitosa) a nedávno zde byla zjištěna v regionu velmi vzácná ostřice dvouřadá (Carex disticha).
Suchá louka v jižní části území není druhově příliš zajímavá, ale přece jen jeden druh stojí za zmínku. Roste zde teplomilný rožec krátkoplátečný (Cerastium brachypetalum), který patří v Červeném seznamu mezi ohrožené druhy. V regionu je vzácný v teplých územích.
Botanický průzkum této lokality nebyl v minulosti nijak intenzívní. První ojedinělé údaje se dají nalézt v dílech prof. V. Spitznera (1887) nebo Dr. J. Podpěry (1911). První ucelený soupis sestavila A. Bezrouková (1988), kde uvádí výskyt i druhů Orchis militaris a Dactylorhiza longebracteata (= D. fuchsii subsp. fuchsii). Tyto druhy tam nebyly od té doby (údaje nejsou ani z dřívější doby) potvrzeny. Nejpodrobnější průzkum pak zpracoval RNDr. P. Albrecht s kolegy z ČSOP, ve kterém uvádí většinu dnes známých významných druhů.
Na závěr:
Průměrná lokalita v rámci regionu, nejcennější je fragment teplomilné acidofilní doubravy. Luční porosty jsou dnes z větší části pravidelně kosené a můžeme doufat, že díky tomu bude jejich kvalita postupně stoupat.
